Text: Eva Urbanová, čtení na deset až patnáct minut, souhrn v posledním odstavci

V této části bych se ráda podělila o pár tipů jak nakupovat, aby Vám byl odměnou dobře sestavený, krásný a kvalitní šatník a abyste při tom i ušetřili. Úvodem bych chtěla poděkovat za všechny milé reakce na 1. díl této série. Téma ceny za jedno nošení jsem pro něj zvolila záměrně, na úkor těch závažnějších etických či ekologických, ke kterým se dostanu později. Z vlastní zkušenosti a z četných diskuzí se zákazníky vím, že právě téma přeplněných skříní, prázdné peněženky a frustrace z nákupů rychlé módy je lidem blízké. Jsem zároveň přesvědčena, že změna v tom, jak nakupujeme oblečení, napomáhá při řešení oněch závažnějších otázek. Každý rok se na této planetě spotřebuje 80 miliard kusů oblečení. Topíme se v textilním odpadu, mluvíme o ekologické katastrofě a zničených životech lidí, kteří pro textilní průmysl často doslova otročí. A tak koupím-li si jednu kvalitní košili z transparentního zdroje místo pěti nekvalitních, pak nejen že mám kvalitní košili a ušetřila jsem, ale snížila jsem i spotřebu, ekologický dopad a dala svou volbou obchodníkům a výrobcům signál, na čem mi záleží a co chci. Papež František nedávno řekl, že nakupování je morální akt. To se mi líbilo. Věřím tomu. Ne každý se však dokáže či má chuť vcítit do situace barmských žen ukovaných za šicím strojem a svými „lepšími“ nákupy jim pomáhat. Proto na úvod volím praktická témata. 

Naše infografika o ceně za jedno nošení z prvního dílu prolétla sociálními sítěmi. Dosáhla (pro nás) rekordních čísel a nabídla v komentářích i témata, ke kterým se chci dnes dostat. Tím nejčastěji se opakujícím byla asi zkušenost, že dražší oblečení není vždy kvalitní, a tak ochota autora komentáře investovat do dražšího modelu často vedla k jeho zklamání. Jak tedy nakupovat, aby se to nestalo? Cena totiž není vždy tím správným a nikdy jediným indikátorem kvality. V tomto díle se podíváme na první z klíčových věcí a tou je materiálové složení našeho oblečení

day3_pt1_0322.jpg

Díváte se při svých nákupech na visačky? Je pro Vás podstatné, co na nich najdete? Mělo by. Padne-li Vám v obchodě model do oka, měla by visačka být to první, na co se podíváte, stejně jako na jídelním lístku u jídla zkoumáte ingredience. A stejně jako Vám ingredience napoví mnoho nejen o chuti, ale i o kvalitě a výživové hodnotě pokrmu, materiálové složení Vám řekne mnohé o kvalitě a užitné i estetické hodnotě oblečení. Textilní materiály spadají do tří skupin: přírodní, polo-syntetické a syntetické.

1. Přírodní materiály

Přírodní materiály jsou buď rostlinného, nebo živočišného původu. Mezi ty rostlinné patří bavlna, len, konopí a třeba také raffia (vlákno palmy, které najdete v kloboucích či košících). Stejně jako u jídla mohou být přírodní materiály bio (organic), nebo mohou být produkovány s hojnou přísadou pesticidů a hnojiv. Otázka způsobu pěstování je nejpalčivější u nejrozšířenějšího přírodního materiálu, u „bílého zlata“ čili bavlny. Jsem z vícero důvodů zastáncem toho, že konvenční bavlna do našich šatníku nepatří a měli bychom ji co nejvíce nahradit lnem, konopím, lyocellem (ekologický polo-syntetický materiál, viz dále) či biobavlnou. Proč?  Ač přírodní vlákno, bavlna je materiál, který zdaleka nejvíce devastuje životní prostředí. Ke svému růstu vyžaduje mnoho pesticidů a hnojiv, jejichž molekuly zůstávají na oblečení a způsobují množství kožních problémů. Většina bavlny je pěstována z geneticky modifikovaných semen. GMO nás zajímá často v jídle, ale u bavlny je dopad úplně stejný. Asi nejjednodušší pro naši představivost je pak to, jak extrémně je náročná na vodu. K vyprodukování jednoho bavlněného trička je zapotřebí 2650 litrů vody, což je ekvivalent čtyřiceti sprchování. A tak mnohem lepší než při čištění zubů zastavit vodu je omezit spotřebu bavlněných vláken na minimum. Chceme-li si bavlnu dopřát, je dobré sáhnout po kvalitě, a leží-li nám životní prostředí a naše pokožka na srdci, tak i po biokvalitě (organic cotton). 

post2tricko.jpg.jpeg

To se nevyhnutelně projeví na ceně. Levná bavlna je automaticky indikátorem špatné kvality, tam se toho příliš vykouzlit nedá, ledaže jste kápli na nějakou upřímnou slevu kvalitního zboží. Kvalitní bavlnu poznáme tak, že je na omak jemná a příjemná, bude mít často vyšší gramáž a delší vlas. Gramáž se na oděvech prakticky neuvádí, a tak je potřeba si zkušeností tříbit vlastní odhad. Dobrým studijním materiálem mohou být Vaše stará trička z dětství, kdy se na bavlněné látce zdaleka tolik nešetřilo. Bavlněné žerzeje, které jsou oboustranné (double jersey), bývají taktéž indikátorem vyšší kvality. Obraťte tedy tričko naruby a zkoumejte, zda vypadá struktura látky z obou stran stejně. Pokud ano, máte napůl vyhráno, čímž ale nechci říct, že jednolící/jednostranný žerzej nemůže být také kvalitní. Je to pouze indikátor. Taková ta skoro průhledná trička nemá smysl ani zvažovat. Když si trochu odskočíme od šití, pak tričko by mělo na ramínku viset rovně a kroutit by se nemělo ani při zkoušení v kabince, ani při nošení a ani po praní. Pokud se tak stane, model reklamujeme, neboť to znamená, že nebyl ušit kvalitně a posunuly se švy. Stát se to může a čestný obchodník takovou reklamaci uzná. Značka, která stojí za naši útratu, bude otevřeně informovat o tom, kde se bavlna v jejích produktech zpracovává a proč právě tam. Ideální je, pokud má bavlna certifikát GOTS (Global Organic Textile Standard). Jsou značky, které biobavlnu používají, ale certifikát nemají. Tam už záleží na Vaší důvěře v konkrétní značku a informace, které předkládá. Pozor je zapotřebí dávat na produkty označené „sustainable“, u nichž je biobavlna často pouze marginální (např. 5%) příměsí konvenční bavlny. Tuto techniku rády využívají nadnárodní řetězce fast fashion v rámci tzv. greenwashingu (volně přeloženo „zelený marketing/ falešná dobrologie“) a většinou se to dá vyčíst z visačky (pokud máte s sebou lupu). A nakonec malý apel. Prosím řekněme spolu sbohem prakticky jednorázovým potištěným tričkům pro legraci, reklamním tričkům do průvodů na podporu čehokoli či zaměřeným proti čemukoli. Hloupější plýtvání těžko si představit. 

Len a konopí jsou krásné materiály, neboť doslova voní přírodou. V surové podobě mohou působit tvrdě a nepoddajně, proto se používají v různých směsích, ať již s bavlnou či polo-syntetickými materiály (viz níže). Nosit lněné či konopné oblečení však již dávno neznamená chodit v béžovém jutovém pytli. V den publikování prvního dílu této série jsem dostala spontánní nápad doplnit kázání také o osobní příklad demonstrující vývoj ceny za jedno nošení mých nových šatů. Nápad byl spontánní, ale nákup nikoli. Na ty šaty jsem si dlouho myslela. Mimo jiné právě proto, že jsou vyrobeny ze 40 % lnu a 60 % biobavlny. Na svůj Instagram dávám jednotlivá nošení a ráda bych si je do léta oblékla třicetkrát. Věřím, že mě nezklamou! 

picmonkey_collage-18.jpg

Mezi přírodní materiály živočišného původu patří vlna, hedvábí, kašmír či alpaka. I u nich je podstatné, jak ohleduplně zvířecí farmy zacházejí se zvířaty a půdou. Opět tedy existuje biovlna, která bude mít GOTS certifikát, etická vlna, což je garance výrobce týkající se humánního zacházení s ovečkami či divoké hedvábí („peace silk“), při jehož výrobě se bourec morušový neháže zaživa do vroucí vody, ale zpracovávají se přirozeně opuštěné kokony. Co se vlny, kašmíru a alpaky týče, zájemce o jejich dopad na zvířata a životní prostředí odkazuji na náš loňský článek, kde se mimo jiné dočtete, proč je alpaka mnohem lepší volbou než kašmír. Naším dnešním tématem je však výběr kvalitního oblečení spíše než zacházení se zvířaty a z tohoto hlediska s kvalitní vlnou a hedvábím prakticky nemůžeme sáhnout vedle. Vlna je materiál přirozeně samočistící a pachuodolný a na rozdíl od jejích syntetických náhražek (akrylu – viz dále) ji tedy budete mnohem méně prát. Perte obecně méně! O to důležitější je vlnu větrat. Vlněný kostým po nošení pouze pověste na okno, svetry taktéž větrejte a „necpěte“ do skříně, kde nemohou dýchat.  Správně o ně pečujte jemným praním bez ždímání a sušením vždy naležato. Pro praní se používají přípravky na vlnu, neboť klasická mýdla vysušují přirozený lanolin, který vlna obsahuje. Nikdy nepoužívejte aviváž (paní v reklamě se tulí ke svetru z akrylu!), používejte studenou vodu, případné žmolky je možné odstřihnout, ale nevyčesávejte je (narušujete tím „zdravá“ vlákna a celkovou strukturu látky). Z plstěné úpravy vlny je možné také pořídit oblečení téměř nepromokavé. Ideální je například pro děti, neboť optimálně hřeje, dýchá, přitom nepropouští vodu. Pokud máte pocit, že vás svetr ze 100% vlny kouše, je dobré nechat si jej na sobě třeba deset minut, aby získal vaši tělesnou teplotu. Často pak pocit kousání odezní. Alternativou je volit směs biobavlny s vlnou či konopí s vlnou, která do běžné zimy postačí a „kousat“ Vás nebude.

Hedvábí poznáte podle charakteristického hedvábného lesku, mělo by přírodně i vonět, podobně jako vlna. Pere se převážně ručně, oproti syntetickým náhražkám (viskóza, polyester – viz dále) však také mnohem méně často. Taktéž má výborné termoregulační schopnosti (v létě chladí, v zimě hřeje), a tak modely z hedvábí můžete s obměnami nosit celý rok. Mně osobně přijde jako nepřekonatelný materiál na šaty, protože nádherně splývá, nemačká se a dýchá.

Vlněné a hedvábné kousky v dobré kvalitě jsou vždy nejen investicí, ale i skvělým základem šatníku. Nadčasový vlněný kostým či dva, nádherný kabát, vesta, dva až tři svetry, jedny hedvábné malé černé a jedny letní pestrobarevné šaty by Vám v něm chybět neměly a vydají za spoustu napodobenin těchto „klasik“ z umělých materiálů. To jsou nákupy, při kterých byste měli mít k ruce zkušený prodejní personál či kamarádku. Tomu, komu leží na srdci životní prostředí, mohu také doporučit recyklovanou vlnu, která se objevuje stále častěji, nebo svetry přepletené ze starých svetrů. Já osobně si ráda připlatím za divoké hedvábí, které jde skoro vždy ruku v ruce s fairtrade původem.

1484314651-sabahar-vstills-3.jpg

2. Polo-syntetické materiály

Pojďme se podívat dál, na materiály polo-syntetické. Polo-syntetické materiály jsou přírodního původu, ale je nutné je upravit za účelem získání vláken k výrobě oblečení. Mezi tyto materiály patří viskóza, modal, rayon (také známé jako umělé hedvábí), bambusová viskóza (bambus) a lyocell (také Tencel).

Viskóza, modal a rayon do udržitelných šatníků spíše nepatří. Vyrábějí se ze dřeva. Každoročně je pokáceno přes 70 milionů stromů právě za účelem výroby textilních vláken, což samo o sobě představuje problém. K přeměně tvrdého dřeva na jemnou viskózu se dále používají chemikálie, škodlivé pro vodu a ovzduší. Díky přírodnímu původu materiálu jsou viskózy příjemnější na nošení než umělá vlákna, také se však více mačkají a na rozdíl třeba od hedvábí či bavlny časem slábnou a nevydrží mnoho praní, zároveň mají tendence se srážet. Obecně tedy viskózy nebývají ani dobrou investicí.

Výjimkou je viskóze podobný lyocell, taktéž prodávaný pod registrovanou značkou Tencel. Oproti klasické viskóze má vylepšené vlastnosti a vyšší trvanlivost. Zdrojem dřeva pro jeho výrobu je především eukalyptus, který rychle roste, není třeba ho zavlažovat, hnojit ani ošetřovat proti škůdcům. Navíc roste i v okrajových místech, která nejsou vhodná pro zemědělství, což znamená, že jeho produkce nesoupeří s produkcí potravin. Tencel se zpracovává v uzavřeném oběhu: prakticky všechna chemie je zachycována a znovu využita, neuniká tedy a neznečišťuje životní prostředí. Aktuálně je Tencel hvězdou udržitelné módy. Jeho kvalita se promítá do ceny, a tak je důležité oblečení z něj prát šetrně, zejména nepřeplňovat buben pračky a neždímat, aby se vlákno nepolámalo. Stejně jako u hedvábí a vlny i u lyocellu stačí jedno velmi nešetrné vyprání ke zničení modelu. Krásné jsou i jeho kombinace, například se lnem.

Oříškem je pro svou jemnost oblíbené bambusové vlákno. Na rozdíl od viskózy/rayonu je bambus jako zdroj velmi udržitelný. Roste rychle, nepotřebuje tolik vody ani chemické pesticidy či hnojiva. Pokud jde o udržitelnost samotného výrobního procesu, je však většina bambusu zpracovávána stejně jako viskóza, tedy chemicky. Oproti lyocellu je to tedy trochu kompromis, každopádně však zásadně lepší volba než umělá vlákna či klasická viskóza a konvenční bavlna. Má antibakteriální účinky a pro svou jemnost se hodí pro volnočasové oblečení či na sport. Dala bych jej na roveň biobavlně. Pro úplnost uvádím, že existuje jeden typ bambusového vlákna, kterému se říká bambusový len. Toto vlákno se vyrábí mechanicky, ne chemicky, a je tedy udržitelným materiálem. Je však bohužel velmi těžké jej v běžné nabídce najít.

post_textilnivlakna_color.png

3. Syntetické materiály

Syntetické materiály jako polyester, nylon nebo akryl (náhražka vlny) se nevyskytují v přírodě, ale vyrábějí se v továrnách z ropy. Nejsou dobrou volbou pro Váš šatník z pohledu ekologie a až na výjimky, tedy oblečení do extrémních podmínek, ani z pohledu užitnosti a trvanlivosti. Podívejme se nejdříve na životní prostředí. Tyto materiály vznikají průmyslovým výrobním procesem, při kterém je ropa těžena ze země a mechanicky transformována do vláken využívaných pro výrobu oblečení. Výsledná vlákna, ač jemná až hedvábná, jsou ve skutečnosti plasty. Například polyester se vyrábí z úplně stejného materiálu jako plastové lahve: polyethylentereftalátu neboli PET, za použití fosilních paliv.  Při spalování fosilních paliv se tvoří oxid uhličitý, skleníkový plyn, který je hlavní příčinou klimatických změn. Málo se také ví, že při praní umělých vláken se uvolňují mikroskopické částečky plastu do vody a tím do našeho potravního řetězce. Jsou usazené doslova všude a pro environmentalisty jsou tikající bombou. Jak víme všichni, umělá vlákna se na skládkách nerozloží.

Polyester (PES) se za posledních dvacet let stal nejběžnějším materiálem v našem oblečení z důvodu tlaku na masovou výrobu a snižování cen. Kvalitou jsme si však jako zákazníci pod diktátem fast fashion zásadně pohoršili. V šatech a tunikách z polyesteru (bezpečně je poznáte podle jakoby mýdlového povrchu) není nikomu zvlášť příjemně, často žmolkují, zadrhávají se, elektrizují a absorbují pachy. Zvýšené pocení pak zákazník kompenzuje častým praním, neboť materiál „nevyvětráte“, a tak rychle klesá jeho životnost. Jako výhodu můžeme vnímat nižší mačkavost než u přírodních materiálů, proto se často objevuje ve směsích, například s vlnou.

Polyamid/nylon je nejstarší a nejhorší z této smutné skupiny, vynalezen byl již ve 30. letech minulého století, silon dokonce v Čechách. Při jeho výrobě se uvolňuje oxid dusný, skleníkový plyn, který je 300x účinnější než CO2. Každý rok končí na skládce dvě miliardy párů jedinkrát nošených nekvalitních punčocháčů, které se nemají jak rozložit, a plýtvání v tomto směru je zkrátka vedeno pouze zájmy byznysových hráčů. Silonky je dnes již naštěstí možné pořídit z recyklovaného nylonu či nových hi-tech materiálů vyrobených například z rybářských sítí či Tencelu. Teplejší verze punčocháčů se vyrábí z bambusového vlákna, vlny a podobně. Tady taktéž apeluji, abychom produkt nevnímali jako věc na jedno nošení. Kvalitní punčocháče v prémiové kvalitě sice budou stát více, ale investice by se měla vrátit, tedy pokud Váš kocour nemá příliš ostré drápky! Zkouším, jestli nespíte :-).

Akryl je náhražkou vlny. Je lehký, rychle schne, nemačká se a nekouše. Je to však taktéž plně syntetický materiál, takže absorbuje pachy místo aby je odpuzoval jako vlna. Opět se tedy častěji pere, žmolkuje, vytahává, elektrizuje. Je zcela neekologickou volbou a dle mého názoru není ani vhodnou alternativou pro vegany či ty, kdo vlnu nesnášejí dobře. Těm jako alternativu doporučuji svetry biobavlněné či s příměsí konopí či bambusu.  

U syntetických vláken nevýhody zásadně převažují a ať už si šatník sestavujete podle kritérií ekologických, racionálně-investičních či zkrátka tak, aby byl krásný, myslím si, že do něj vůbec nepatří. Asi jediný okamžik, kde bych syntetický materiál zvažovala, je funkční oblečení (plavky, expedice do mrazů), kterého však potřebujeme mnohem méně, než jak to při pohledu do českých ulic, luhů a hájů vypadá! Při takovém nákupu bych hledala recyklovaný PET, který k výrobě plavek, bund apod. používá stále více uvědomělých značek, neboť plastový odpad, které produkujeme, může být znovu zpracován v polyesterová vlákna k výrobě nového oblečení. Toto s sebou nese dvě výhody: omezení produkce plastového odpadu a zároveň snížení spotřeby fosilních paliv, což ve výsledku omezí emise skleníkových plynů. I tento materiál však uvolňuje škodlivé částice při každém praní a nošení. Greenpeace jich loni poměrně velké množství naměřilo například i ve Vysokých Tatrách. A tak máte-li rádi přírodu, zvažujte, co všechno opravdu potřebujete mít, neboť na kole se dá jezdit i v jiných než plastových elastických trikotech. A není-li zbytí, pořídit si výbavu ze second-handu či si ji zapůjčit je vždy udržitelnější volbou než brát outdoorové a sportovní obchody útokem (o outdoorovém oblečení bude, jak jinak, samostatný díl :-).

_mg_4132-3.jpg

Před ryze praktickým závěrem „co si koupit z čeho“ ještě poznámku ohledně směsí: směsi vláken se vyrábějí mícháním dvou a více různých materiálů dohromady. Například džíny jsou velmi často ze směsi bavlny a elastanu, což je dělá o něco pružnějšími (a jsme za to rádi). Co nás těší méně, je fakt, že směsi vláken nelze recyklovat, protože technologie potřebná ke zpětnému rozdělení těchto vláken zatím neexistuje. Protože produkujeme a spotřebováváme tak velké množství oblečení, je recyklace velmi důležitá ke snížení spotřeby základních surovin. Tedy, kdykoliv máte na výběr, volte oblečení z jednoho čistého materiálu.

Jaké materiály tedy já osobně doporučuji volit do Vašich šatníků?

  • Večerní šaty – hedvábí či divoké hedvábí (vegani: Tencel)
  • Svetry – vlna, biobavlna, konopí (směsi těchto materiálů)
  • Šaty/tuniky/halenky/sukně -  lyocell, hedvábí, len, konopí (směsi těchto materiálů)
  • Kalhoty – vlna, lyocell, len, tkaná biobavlna
  • Trička, mikiny – bambusová viskóza, biobavlna
  • Spodní prádlo, tílka, legíny – bambusová viskóza, biobavlna s příměsí elastanu
  • Džíny – biobavlna (u úzkých střihů s příměsí elastanu)
  • Punčochy – recyklovaný nylon, Tencel, bambusová viskóza
  • Ponožky – bambus, v zimě vlna
  • Plavky, výbava do hor a na lyže – recyklovaný PET
  • Kabát –  vlna či recyklovaná vlna
  • Klobouk, čepice – vlna či recyklovaná vlna
  • Formální kostým či oblek – vlna
  • Bunda pro volný čas – biobavlna s nepromokavou povrchovou úpravou

V příštím díle se se pustíme do toho, jak při sestavování etického šatníku postupovat. Podíváme se také na greenwashing neboli zelený marketing. Když budu u toho, dovolím si to vzít šířeji a vysvětlit třeba i pinkwashing. Pokusím se Vám předat svá doporučení, jak se vyznat v marketingových tricích a tazích nejen v módním byznysu, ale třeba i v kosmetice či sektorovém nábytku, neboť produkty jsou různé, ale princip a cíl marketingových strategií bývá stejný. Dát nám dobrý pocit z často ne až tak dobrého rozhodnutí. Ale my se nedáme, že ne?

Komentáře