Text: Eva Urbanová, čtení na pět až deset minut

Pomalá móda. Uvědomělá móda. Zelená móda. Pro někoho možná lépe “skutečná” móda. Když jsme před čtyřmi lety začali prokopávat cestičku informacím o módních alternativách k nadnárodním řetězcům a k tzv. fast fashion, netušili jsme, nakolik se o ní v následujících letech mluvit bude a jaké se ze “zpomalení”, a to nejen v módě, stane téma.

Do velké míry to ale překvapivé není. Stejně jako chápeme rozdíl mezi fastfoodem a skutečným jídlem, stále víc lidí hledá alternativu ke krátkodechým levným hadříkům a touží po troše obsahu, či chcete-li, příběhu. Stejně jako rozmrzlý hamburger často zanechá pachuť v našich ústech, protiví se nám pohled do přeplněné skříně s pocitem, že stejně nemám, co na sebe

Móda je důležitá. Oblečení, je naší druhou kůží. Ať už se chceme líbit, nebo hledáme jen pracovní uniformu, ať už nás trendy oslovují, nebo chceme ukázat, jak nám jsou lhostejné. To, co si ráno oblékneme, vyjadřuje náš postoj k životu. Nejen estetický, ale i politický a hodnotový. Móda dokáže fascinovat, bavit, je plná kreativity, je uměním i zábavou. Textilní průmysl je ale zároveň obrovský byznys, pro který pracuje 75 milionů lidí a který je druhým největším znečišťovatelem této planety. Zanechává za sebou spoušť v podobě ekologické devastace, zničeného zdraví a životů lidí a nesmyslné nadvýroby přírodních i umělých vláken. Proto stojí za to se módou zabývat hlouběji, než to dokáží módní časopisy a než by všudypřítomná reklama chtěla. Pouze pokud při nakupování módy zvládneme překonat chování manipulované většiny, může móda náš život a svět obohacovat

quit4.jpg

Foto: Spolupráce značky Clean Cut s Tianou Wallace a Celestem Tesorierem z roku 2016 na podporu Fashion Revolution. Modelky mají oblečení naruby, aby zdůraznily důležitost obsahu visaček. 

K tématu etiky v módním průmyslu jsem se dostala díky svatební cestě. V roce 2009 jsme se na ni s manželem vydali do Uzbekistánu. Zavedla nás na bývalý břeh zmenšujícího se Aralského jezera mezi na poušti stojící vraky zrezivělých lodí bývalého přístavního města Muynag. Když jsem na tom místě stála, působilo fascinujícím ponurým dojmem. To však nic nemění na tom, že to je místo děsivé ekologické katastrofy, která vznikla v důsledku touhy využít maximum vody pro zavlažování žíznivé bavlny odklonem řek Syrdarja a Amudarja. Navíc v Uzbekistánu, stejně jako v mnoha jiných epicentrech, kde naše oblečení vzniká, nejde jen o ekologii. Projíždíte-li Uzbekistánem v září v období sklizně bavlny, uvidíte na polích spoustu lidí (včetně dětí) v rouškách, jak pro místní režim zdarma a na úkor svého zdraví sbírají “bílé zlato” jako novodobí otroci. Turisté v údolí Ferghana obdivují ruční výrobu hedvábí, mnoho jich však již neví, že je výsledkem nucené práce, kdy všichni zemědělci musí bez nároku na odměnu povinně pěstovat a odevzdávat kvóty bourců morušových státu. Ani já jsem to tehdy nevěděla. 

5976114035_088a7dbc15_b.jpg
aral.gif

Otázky dopadů módy na naši planetu a její obyvatele jsou komplexní a ne vždy černobílé či na první pohled jasné. Je skvělé, že se o nich debatuje stále intenzivněji. Tento posun v myšlení směrem k větší informovanosti, uvědomělosti, stále širší nabídka produktů vznikajících za ohleduplnějších podmínek i rostoucí dostupnost informací nás těší. Zároveň nás často překvapuje a mrzí, jak obratně je rostoucí zájem lidí o ekologii a lidská práva využíván a zneužíván marketingovými odděleními fast fashion výrobců a obchodníků.

Tento text (a ty, co budou následovat) mají jediný cíl. Přiblížit Vám, že nejen v módě, ale i v širším životním stylu této uspěchané doby jsou věci často mnohem jednodušší, než se zdají. A stejně jako se pravděpodobně vyznáte v tom, co jíte, můžete se jednoduše vyznat i v tom, co nosíte. Budeme rádi, když se nám podaří objasnit vám některé souvislosti a když vám pomůžeme dělat informovanější rozhodnutí v každodenním životě.

V tento okamžik cítím potřebu říci, že vás zde opravdu nechci přesvědčit, že tím “správným rozhodnutím” je nakupovat u nás v NILE. K tomu slouží naše fotopříběhy, reklamy, obchod a zkušený prodejní personál. Alternativ je mnoho a seznam našich oblíbených rádi přidáme. Jde nám mnohem více o to, poradit Vám, jak se stát znovu zákazníkem, spíše než spotřebitelem. Jak o věcech přemýšlet svobodně (tj. informovaně) a jak se rozhodovat i s nezbytným nadhledem. Móda a nakupování je hlavně o radosti a my věříme, že právě soubor informací a nástrojů, který Vám touto sérií chceme poskytnout, k ní přispěje. Zkrátka řekneme Vám vše, co o rychlé i pomalé módě víme.

pexels-photo-60228-2.jpg

Pojďme v prvních třech dílech začít tím nejjednodušším. Kolik vlastně za své oblečení utrácíme? Troufáme si říci, že většina zákazníků si neumí cenu oblečení správně spočítat. Vlastně se na cenu dívá jen z pohledu aktuální možnosti a aktuální (domnělé) potřeby. Je to logický důsledek toho, jak účinně nás reklama učí nakupovat oblečení impulzivně. Nabízí nám to pravé v ten pravý čas a za tu správnou cenu s cílem dostat z našich peněženek během roku maximum.  Jógové kalhoty první týden v lednu? Teplý svetr, když pořádně přituhne? Lesklou sukni před Vánoci? To je samozřejmě normální a obchodníkům se nelze divit. Co se módy týče, lidé často hledají uspokojení a řešení své aktuální situace. A nízká cena pak bývá tím, co rozhodne. Statistika je však neúprosná. Oblečení z kategorie rychlé módy bývá v průměru nošeno pouze pětkrát! Jednoduchá matematika tak stačí k tomu pochopit, že to nejsme my, kdo na těchto nákupech vydělává nejvíce.

Zkuste se místo jednorázové částky zamýšlet nad cenou za jedno nošení. Tomuto konceptu se v zahraničí říká “Cost per wear” neboli CPW a lze ilustrovat třeba takto:

Po delším váhání si koupíte vysněné šaty za 3,500 Kč. Pět let je nosíte každé léto minimálně 20x a cítíte se v nich skvěle. Pět let x 20 nošení = 100 nošení. Cena za jedno nošení je tedy 35 Kč (3,500 Kč/100) a dokud je nosit budete, bude dál klesat. Jiný den si chcete udělat radost. Bez zkoušení si koupíte tričko za 390 Kč, které vidíte za výlohou. Moc Vám nesedí, po dvou praních to není ono, skončí na dně skříně a po roce už prakticky ani nevíte, že ho máte. Cena za jedno nošení je tedy 390 Kč/2 = 195 Kč a už moc klesat nebude. 

truecost_filmstill_06-2.jpg
cpw.png

Jakého CPW dosahují kousky ve Vašem šatníku? Zkuste si s kalkulačkou v ruce projít svůj šatník. Které modely Vám systematicky dlouho vydrží? V čem (třeba opakovaně) děláte chybu? Módní pomíjivost? Mizerná kvalita nebo špatně zvolená velikost? Možná zjistíte, že žádný problém nemáte a že až na výjimky nosíte své oblečení šťastně roky. To je ideální stav. Právě na Vaší ochotě nosit oblečení opakovaně záleží, jak nízké ceny za jedno nošení budete dosahovat. Na toto téma proběhla médii již nejedna kampaň, například #30wearschallenge, která nás vybízí nepořizovat si nic, co nejsme ochotni nosit minimálně třicetkrát. Na první pohled málo, ale ruku na srdce, systematicky tohoto čísla dosahovat u všeho, co si koupíme, to není samozřejmost. Dalším úskalím bývá kombinovatelnost. Při nákupu oblečení bychom měli přemýšlet, zda je máme jak a s čím nosit. Ideální je, pokud dopředu víme, že nový kousek zapadne alespoň do pěti „outfitů“. 

Jak eliminovat nákupy, kdy se tzv. seknete, o tom už bude příští díl. Podíváme se nejen na to, jak oblečení zkoušet a jak se o ně starat, ale připravíme pro Vás i základní přehled textilních materiálů, jejich vlastností, vlivu na naše zdraví, hlavních certifikací a ekologických dopadů na přírodu. A já doufám, že tak spolu řekneme nashledanou polyesteru. Ten totiž do etických šatníků nepatří, stejně jako plasty nepatří do osvícených příborníků.

giphy.gif

Komentáře