Bez zipu a knoflíků, prosím

1. 12. 2021.

Nákladní auto plné obnošeného oblečení, které každou sekundu vyklopí svůj náklad na skládce, vytvoří za rok horu oblečení vážící 92 milionů tun. A právě tolik textilu lidstvo ročně opravdu vyhodí. V roce 2030 to podle odhadů bude dokonce více než 134 milionů tun. (zdroj: Why clothes are so hard to recycle - BBC Future). 

Celosvětově se textil daří zrecyklovat pouze z 12 %. Pokud to porovnáme s papírem, sklem nebo PET lahvemi, zjistíme, že všechny tyto komodity mají recyklační hodnotu mnohem vyšší. Dokonce i většina recyklovaného polyesteru pochází nikoliv ze starého oblečení, ale právě z plastových lahví. Pouhé 1 % obnošeného šatstva je přitom použito k výrobě oblečení, mnohem běžnější je tzv. downcyklace, tj. použití ve výrobcích nižší kvality, například výplních či izolačním materiálu.

V tomto článku se dozvíte: jakým způsobem a technologiemi se recyklují jednotlivá vlákna, jaké recyklované materiály jsou již v nabídce udržitelných značek běžně k dostání, i jaké kontroverze provází "recyklovaný polyester". Vysvětlíme, jak zvýšit necyklovatelnost Vašeho šatníku i jakým nitím, knoflíkům a zipům dávat při tvorbě či výběru oděvů přednost. 

Text: Tereza Kaňková

infografika_mikroplasty_0000_5nila.png

Proč se recyklace textilu nedaří? 

Dnešní oblečení je velice často vyrobeno ze směsných materiálů – přírodních i umělých, je kombinací různých vláken, struktur a nezřídka doplněno kovovými nebo plastovými ozdobami. I tričko ze 100% bavlny může mít na sobě nápis nebo být sešito nití z polyesteru; džíny mohou obsahovat vedle bavlny i elastan a samozřejmě knoflíky, zipy a další kovové ozdoby, polyesterové nitě nebo chemické barvy.

Všechny tyto „příměsi“ zásadně znesnadňují třídění textilu, a tím pádem i efektivní recyklaci. Třídění podle typu materiálu a vlákna probíhá v drtivé většině ručně, je pomalé a vyžaduje vyškolené pracovníky s velkým smyslem pro barvy a jednotlivé odstíny. Nepředstavujte si tedy - ve valné většině - automatizované či robotické provozy. Fotografie níže je z tradiční toskánské továrny v provincii Prato, která se recyklaci textilu a výrobě vlněných vláken z odpadu úspěšně věnuje již mnoho generací. Třídění stále probíhá ručně. Vytříděné barvy čekají až daný odstín příjde znovu do módy. Poté z něj vznikají nová vysoce kvalitní vlákna označená jako "recyklovaná vlna". Objevily se i v naší nabídce. Pro účely zpevnění však již tento recyklovaný materiál obsahuje příměs polyesteru (například 15 %), někdy se označuje jako "woolyester". 

 

screen-shot-2017-10-16-at-5.27.29-pm-e1602555689579.jpg
-methode-sundaytimes-prod-web-bin-93061136-0406-11eb-910e-49261a.jpg
copertina-1_1200x.jpg
depositphotos_68357345_xl-2015-scaled.jpg

Dobrou zprávou je, že časem by nemuselo být třídění textilu tak náročnou záležitostí na lidskou práci. Technologie pro rozeznávání různých textilních materiálů a barev totiž už existuje, pracuje s metodou blízké infračervené spektrometrie (NIR). První plně automatizovanou třídící linku na světě, která využívá tuto technologii, otevřeli minulý rok ve švédském Malmö. Zařízení dokáže zpracovat až 4,5 tuny textilního materiálu za hodinu. Pracuje s odpadem i přebytky textilního průmyslu a vytříděným textilem od koncových zákazníků. Nizozemský start-up Fibersort, který také pracuje s červeným světlem a slibuje vytřídit až 900 kg textilu za hodinu, v současné době finalizuje práce na vývoji tzv. trim-clean technologie pro automatizované odstraňování knoflíků, zipů a etiket z obnošeného šatstva. Implementována by měla být snad už v letošním roce. 

fibersort4.jpg
foto-circle-economy-ii.jpg

Jak probíhá recyklace jednotlivých materiálů? 

Recyklovaná bavlna může pocházet ze dvou zdrojů. Z větší části se jedná o odřezky a zbytkový materiál z textilního průmyslu, z té menší pak o obnošené oblečení. 

Textilie (bavlna nebo např. vlna) procházejí nejčastěji procesem mechanické recyklace. Materiál je nejprve roztříděn podle barev a následně strojně trhán na menší kusy a dále až na jednotlivá vlákna. Během této fáze je na vlákna vyvíjen veliký tlak, pod nímž se nezřídka zlomí nebo zamotají. Vzniklá surová vlákna jsou kratší, nelze je tak snadno opět splétat do nití, a proto je třeba k nim přimíchat i část nových vláken, bavlněných či polyesterových. Recyklovaná vlákna přesto nejsou tak kvalitní jako nová, procesem utrpí především jejich jednotnost, pevnost v tahu a trvanlivost, což má dále vliv na jejich konečné využití. Vedle oblečení jsou často využívána na izolační materiál, výplně apod. Zřídkakdy vidíme produkt vyrobený ze 100% recyklovaných vláken. Pokud k recyklátu přidáme syntetická vlákna, materiál navíc téměř nelze dále recyklovat a není biodegradabilní.

Novinkou posledních let je chemická recyklace, která rozloží vlákna na jejich chemické stavební bloky a sestaví je do nových vláken, které mají srovnatelné nebo dokonce lepší vlastnosti než výchozí bavlna. Proces je technicky náročný a také velmi drahý, přitom cena výsledného vlákna nesmí být vyšší, než je trh ochoten akceptovat. Po úspěších pilotních projektů se tato metoda začíná využívat i komerčně. Vlákna vzniklá chemickou recyklací zahrnují již známá vlákna z regenerované celulózy jako např. lyocel, rayon nebo cupro, ale i zcela nová.

Díky recyklaci je velká spousta zbytkového materiálu a oblečení ušetřena tlení na skládkách. Nižší je spotřeba energie, vody a také barviv, protože vstupní materiál je už podle barev roztříděn. 

Světovými centry recyklace vlny jsou již výše zmíněná provincie Prato v Itálii a Panipat v Indii. Z celkového množství oblečení, vytříděného k recyklaci, tvoří vlněné kousky asi 5 %. Podobně jako u bavlny je i v případě vlny složité dosáhnout požadované kvality a barevnosti při výhradním použití recyklátu. Proto jsou k recyklované vlně přidávána nová vlněná vlákna, případně bavlněná, polyesterová, nylonová apod. Kvalitu recyklačního procesu zaručuje certifikace Global Recycled Standard (GRS), která pokrývá celou řadu faktorů, transparentnost dodavatelského řetězce, spotřebu energií a vody, chemické látky i pracovní a sociální otázky.

Poměrně zásadní průnik sportovního a volnočasovového oblečení (tzv. athleisure) do našich šatníků v posledních letech s sebou přinesl i trend používání recyklovaného polyesteru. Výzva organizace Textile Exchange z roku 2017 hlavním oděvním značkám, aby do roku 2020 navýšily podíl recyklovaného polyesteru ve svých kolekcích o jednu čtvrtinu, byla dokonce překonána. V naší jej najdete poměrně hojně, využívá jej například značka Organic Basics či Embassy of Bricks and Logs

Při recyklaci se z roztaveného polyesteru předou nová vlákna. Nejčastěji se hovoří o recyklaci plastových lahví, na výrobu jednoho trička ve velikost XL je jich asi pět. 

Příznivci tohoto trendu zdůrazňují, že recyklace vrací život plastu, který by jinak skončil na skládce nebo v oceánu. Vlnu mediálního zájmu přitáhla v roce 2015 studie Ellen MacArthur Foundation, která tvrdila, že v roce 2050 bude v oceánu více plastů než ryb. Kvalita recyklovaného polyesteru je velice dobrá, uhlíková stopa jeho životního cyklu o 79 % nižší než u nového materiálu (LCA ALPLA, Study confirms the excellent carbon footprint of recycled PET | ALPLA Group). Snižuje tak naši závislost na ropě.

bunda-montreal-black-olive-embassy-obal-nila__4_.jpg

Bunda vyrobená z recyklovaného polyesteru, foto: Nila

Samá pozitiva, nebo snad ne? 

I recyklace polyesteru má své limity. Pokud se jedná o směsici s jiným materiálem, proces je mnohem složitější, ne-li nemožný. Dokonce ani 100% polyester není možné recyklovat donekonečna. Chemická recyklace navrací plastový odpad k jeho originálním monomerům, které jsou k nerozeznání od původního polyesteru. Levnější, a proto také mnohem častější variantou je však mechanická recyklace, při které dochází k rozsekání na drobné vločky, jejich rozpuštění a vzniku jakýchsi úlomků, které následně procházejí klasickým procesem výroby vlákna. Kromě prostředku k čištění vstupního materiálu se při mechanické recyklaci nepoužívají žádné další chemikálie. Další recyklační kola pak s sebou nesou výrazné snížení kvality vlákna. Stále kratší a slabší vlákna je nutné obohatit o nová polyesterová vlákna. 

Výrobky z recyklovaného polyesteru nás také odvádějí od primárního problému nadměrné produkce plastů a mohou v nás vyvolat dojem, že pokud budeme recyklovat, můžeme bez výčitek i produkovat. Pravda je však taková, že zrecyklovat se podaří jen malé procento plastů.  Samotný proces recyklace může mít negativní vliv na životní prostředí. Úlomky polyesteru, které vznikají během mechanické recyklace, se od sebe mohou barevně lišit, některé jsou čistě bílé, jiné spíše krémové. Je proto komplikované dosáhnout při následném barvení konzistentnosti barev, což vede k dalším barevným úpravám, tedy vyšší spotřebě energií, vody a chemických látek. V neposlední řadě i recyklovaný polyester uvolňuje při praní mikroplasty.

Organizace Changing Markets Foundation se proto ve své zprávě z června 2021 (Synthetics Anonymous: fashion brands addictin to fossil fuels) nezdráhala označit soustředění značek na recyklovaný polyester za greenwashing. Organizace kritizuje skutečnost, že naprostá většina oblečení z recyklovaného polyesteru pochází z PET lahví a vyzývá značky, aby více investovaly do nových technologií s uzavřeným oběhem, které umožní recyklaci vláken (fibre-to-fibre).

Do podobné skupiny jako recyklovaný polyester patří i regenerovaný nylon, používaný např. v plavkách. Po názvem ECONYL ho vyvinula italská firma Acquafil. K jeho výrobě využívá plastový odpad z moří, staré rybářské sítě, koberce, průmyslový plastový odpad a zbytkové textilie. Zatímco výroba nylonu je velice neekologická, spotřebuje hodně vody a má vysokou uhlíkovou stopu, ECONYL se vyrábí v rámci uzavřeného oběhu, s menším množstvím vody a vyprodukuje mnohem méně odpadu. ECONYL má všechny vlastnosti klasického nylonu a je opakovaně recyklovatelný. Podobně jako ostatní syntetické materiály včetně recyklovaného polyesteru uvolňuje při praní mikroplasty. Silonky z Econylu v naší nabídce najdete u značky Swedish Stockings či Lanius

8_unsplash_fishing_nets_krisztian_tabori.jpg

Foto: Krisztian Tabori (Unsplash)

screen_shot_2016-05-25_at_20.34.58.png
mymarini-classics-photomat_hemon-78.jpg

Plavky vyrobené z Econylu, foto: Mymarini

Knoflíky, nitě, zipy

Polyesteru v šatníku se obloukem vyhýbáme, ale zamysleli jste se někdy, jaké nitě jsou použity ve Vašem oblíbeném tričku, z jakého materiálu jsou knoflíky na kabátu nebo zip na kalhotách? 

Bohužel asi nepřekvapí, že nejčastěji používaným materiálem na tyto komponenty je plast, protože je zdaleka nejlevnější. Ročně se na výrobu 25 milionů kusů knoflíků spotřebuje téměř 50 tisíc tun plastu nebo syntetického polyesteru. (www.fashionunited.uk) Alternativním materiálem je recyklovaný polyester, ořechy ze stromu tagua, papír, juta, bavlna nebo recyklované sklo.

Nitě šetrnější k přírodě jsou opět například z recyklovaného polyesteru. V ČR se vyrábějí také recyklované polyamidové nitě s certifikací Cradle to Cradle, které neobsahují silikon a barví se přírodními barvivy. 

Vedle zipů s plastovým jezdcem se používají také kovové, resp. mosazné. Ty nezřídka procházejí chemickým ošetřením, které jim má dodat žádoucí patinu a matný vzhled. Proces výroby je energeticky náročný a zahrnuje řadu chemických látek. Společnosti, které vyrábějí udržitelnější varianty, se tedy soustřeďují na úsporu vody a energií, použití bezpečných chemických látek a odpovědné nakládání s odpady při výrobě. Jejich zipy jsou z recyklovaného polyesteru či recyklované mosazi. Ideální variantou, na čas a lidskou práci velice náročnou, je opětovné použití funkčních zipů z vyřazeného nebo poškozeného oblečení. Jsou značky, které se zipům vyhábají úplně a to třeba i v případě kalhot. V rámci našeho portfolia mezi ně patří například značka Kowtow či Studio Skall a další. 

bomber_denim_jacket-indigo_denim-lookbook-0005_1024x10242x.jpg

Jak s těmito informacemi naložit? 

Zkusme je přiměřeně využít, až si budeme vybírat příští kousek do šatníku. Volme nejlépe 100 % materiál s jednotnou strukturou, bez zbytečných doplňků a ozdob. Neříkáme, že lze tento přístup volit vždy, spíše nabízí další kamínek do mozaiky našeho uvažovaní nad smysluplným šatníkem. Určitě se poohlédněme po modelech z recyklovaných materiálů tam, kde je to smysluplné, zejména u vlny, polyesteru a nylonu. Kde to jde, volme čisté materiály, které se snadno a rychle v přírodě rozloží. Dávějme přednost značkám, co to s udržitelností myslí opravdu vážně a nezapomeňme že "Buy less is the new black". Mějte se krásně! 

Doporučené čtení: Způsobem, jak naložit s vyřazeným oblečením jsme se do detailu zabývali v tomto článku

Komentáře

Chcete článek nasdílet?