Denim

27. 12. 2019.

Text: Tereza Kaňková, Eva Urbanová
Konzultace: Jan Semerád

čtení na 20 minut

Ať už je nazýváme džíny podle italského Janova (francouzsky Genes), texasky podle Texasu, kde se kdysi vyráběly ty od značky Lee, nebo rifle podle italské a z československého Tuzexu známé značky Rifle, tyto kalhoty z pevné látky jsou módním fenoménem. Ve svém šatníku je prý má hned v 7 provedeních každý Američan a Češi se se svými 5 páry nenechávají zahanbit. Letos v květnu uplyne už 146 let od okamžiku, kdy si krejčí z Lotyšska Jacob Davis a německý obchodník Löb (Levi) Strauss nechali patentovat proces osazení cvočků pro zpevnění rohů kapes pánských kalhot, čímž vznikly první džíny. Tehdejší cílová skupina: dělníci a horníci. Od té doby ušly džíny dlouhou cestu, která mnohdy přesáhla jejich význam jako pouhé části oděvu. V 50. letech je proslavil James Dean, džíny se staly symbolem mládí a revolty, u nás pak zosobněním hodnotového úpadku "západu".

Dnes jsou natolik masově rozšířeny, až nám při pohledu na jejich historii může být líto, nakolik se z nich stal možná nejméně rebelský kousek v našem šatníku. Stalo se z nich to, co si oblékáme když chceme splynout s davem. Pojďme to společně změnit a prozkoumat pravý potenciál denimu v našem šatníku!

page-8-image-8__kopie_2_.png

Ačkoli si džínovou módu nejčastěji spojujeme se Severní Amerikou, denim se ve skutečnosti narodil u nás v Evropě, a to v Nimes na jihu Francie. Jako „Serge de Nimes“ tu označili tkalci pevnou a odolnou látku, která měla původně napodobit manšestr. Neúspěšné pokusy vyústily ve vznik naprosto nového druhu tkaniny s keprovou vazbou – denimu – který se tká z modré, indigem obarvené osnovy (podélná soustava), a z režně bílého útku (příčná soustava), takže na povrchu tkaniny převládá modrá barva.

Přírodní modré barvivo indigo, původně získávané ze stejnojmenné rostliny, bylo vedle džínů používáno také k barvení námořnických uniforem a pracovních oděvů. Barvení bavlny indigem bylo velice jednoduché, problémem však byla malá stálost barvy. V poslední třetině 19. století byl vynalezen jednodušší způsob výroby levnějšího syntetického indiga, které posléze zcela nahradilo to přírodní.

Výroba džínů začíná sběrem bavlny na polích a jejím zpracováním do vláken, z nichž je posléze utkán denim. Po nakreslení střihu je až 200 vrstev tkaniny současně v závislosti na jejich tloušťce nastříháno ostrými řezačkami a sešito v hotové výrobky. V současné době tolik žádaného opotřebeného vzhledu je možné docílit několika způsoby „zestaření“, od pískování pomocí jemného prašného písku, přes tření kameny v rotačním bubnu až po použití laseru. Džíny jsou následně až 10krát vyprány, aby se docílilo změkčení tkaniny a předešlo pouštění barvy.

img_7509.jpg

Ekologické dopady džínové produkce

Proces výroby produktů z denimu je zatížen hned několika problematickými aspekty, ať ve vztahu k životnímu prostředí či k lidským zdrojům. V kostce se jedná o proces velice náročný na vodu, během kterého se hojně používají nebezpečné chemikálie a barviva, jež ohrožují zdraví špatně placených pracovníků v asijských továrnách.

Vše začíná už pěstováním bavlny jako výchozí suroviny. Ačkoliv se pěstuje na pouhých 2,4 % zemědělské půdy, má na svědomí více než 11 % celkové spotřeby pesticidů a 24 % spotřeby insekticidů, které jsou vysoce toxické a představují bezprostřední nebezpečí pro zemědělce, kteří s nimi přicházejí do styku. Uvádí se, že 1-3 % pracovníků v zemědělství trpí akutní otravou pesticidy a u nejméně 1 milionu zemědělců ročně vyžaduje jejich stav hospitalizaci v nemocnici. Pesticidy znečišťují také půdu a vodní systém, což má přímý negativní vliv na potraviny v místě pěstované a vytváří další zdravotní rizika pro obyvatele regionu. Na bavlníkových polích nezřídka pracují děti, případně je využívána nucená práce hraničící s moderním otroctvím, jako např. v Uzbekistánu.

Bavlna je také velice náročná na vodu. Z celkového množství vody spotřebované v zemědělství jdou na pěstování bavlny celá 3 %. Odhaduje se, že na výrobu 1kg bavlny, což je ekvivalent jednoho bavlněného trička a jednoho páru džínů, se spotřebuje až 20,000 litrů vody.

Podíl biobavlny, pěstované bez použití pesticidů a chemických hnojiv a využívajících šetrnější postupy i při sběru, úpravách a barvení vlákna, zůstává bohužel menší než 1 %.

Zdraví lidí pracujících v navazujícím denimovém průmyslu je rovněž ohrožováno mohutným používáním chemikálií ve výrobním procesu a také používanými metodami v koncových fázích úpravy výrobků. Mám na mysli především pískování, vysoce kontroverzní techniku, používanou k vytvoření efektu obnošených, roztrhaných či roztřepených džínů. Působení jemného písečného prachu pod tlakem způsobí změkčení džínů. U osob, které jej provádějí, však může vést k závažnému poškození zdraví. Vdechování drobných prašných částic může vést k rozvinutí plicního onemocnění silikózy, tj. usazování oxidu křemičitého v plicích. Od r. 2004, kdy byl zdokumentován první případ silikózy u dělníka v textilním průmyslu, do r. 2010 zemřelo v Turecku na přímé následky silikózy, způsobené prací v továrnách vyrábějících džíny, cca 50 lidí. Zákaz této metody v Turecku v r. 2009 vedl k přesunu výroby do Číny, Indie, Bangladéše a Pákistánu.

K docílení obnošeného vzhledu se vedle pískování používají také velké kameny v rotačním bubnu (stone washing), brusný papír, kartáč či laser. Pískování je však oblíbenou metodou z důvodu své finanční nenáročnosti.  

Místem, které se v sobě koncentruje všechny myslitelné negativní aspekty spojené s denimovou produkcí, je Xintang, označované jako „hlavní město denimu na světě“. Odtud pochází 2/3 čínské denimové produkce, tj. 2,5 milionu výrobků denně, vyrobených rukama 220 tisíc zde zaměstnaných lidí.

factory_workers_ii.jpg

Německý dokumentární film z r. 2011 The Price of Blue Jeans popisuje dopady masové výroby na životní prostředí a také špatné pracovní podmínky dělníků v Xintangu. Ve městě jsou jak velké továrny, tak malé rodinné podniky, výrobě džínů se tu věnují i ženy a děti. V mnoha továrnách je nepřetržitý provoz a stroje se nezastaví 6 dní v týdnu.

Lidé pracující v prašném prostředí netrpí pouze dýchacími obtížemi, ale také nechutenstvím a alergiemi, způsobenými barvivy a dalšími chemikáliemi, používanými během procesu výroby. Při barvení se běžně používají těžké kovy jako je kadmium, síra, olovo a rtuť. Šetření Greenpeace z r. 2010 potvrdilo stopy těžkých kovů v 17 z 21 vzorků vody a usazenin ve městech Xintang a Gurao. V jednom ze vzorků překročilo množství kadmia povolený čínský limit dokonce 128krát.

river_blue_.jpg

Místní řeka East River, kdysi místo osvěžení zdejších obyvatel v parném létě, je dnes silně znečištěnou, modře zbarvenou, páchnoucí stokou. Čistička vody pro tuto oblast byla uzavřena v r. 2012 a do řeky volně plynou nijak neupravené odpadní vody z továren, z procesu barvení a odbarvování denimu i z jeho praní. Navzdory vyšším platům nechtějí místní lidé kvůli znečištění v džínových továrnách pracovat, naprostá většina pracovníků se tak rekrutuje z okolních provincií.

V posledním roce vyslyšely místní úřady stížnosti občanů a jejich volání po razantnější akci a uzavřely více než 76 velkých průmyslových podniků. Značná část výroby by se tak v příštích cca 2 letech měla přesunout do provincie Hunan.

repair_jeans.jpg

Udržitelný denim

I v tomto segmentu se blýská na lepší časy. Lze již celkem bez problémů koupit džíny vyrobené k přírodě šetrnějším způsobem, bez použití chemických látek a lidmi, kteří se nemusejí strachovat o své zdraví a kteří za svou práci dostávají odpovídající mzdu.

V r. 2016 vznikla Aliance pro zodpovědný/udržitelný denim (Alliance for Responsible Denim, www.denimalliance.org), sdružující výrobce denimu a dodavatele s cílem vyvíjet společně nové čistší výrobní procesy a metody. Soustřeďují se především na 3 problematické oblasti denimové výroby: spotřebu vody, energie a užití chemických látek. Podporují vytváření standardů pro hospodárné využití zdrojů a recyklovaný denim. Věnují se šíření osvěty, jak lze obnošený denim využít z technického, udržitelného a estetického hlediska. Podporují poptávku po recyklovaném denimu prostřednictvím spolupráce na výrobě prototypů z tohoto materiálu a snaží se motivovat firmy, aby tyto denimové výrobky zařadily do svých kolekcí. Např. Kings of Indigo, jejichž džíny má NILA také v nabídce, by do r. 2025 měla představit kolekci vyrobenou kompletně z recyklovaných materiálů. Firma se hlásí k filozofii 3R „repair, reuse, recycle“.

Nudie Jeans, další z udržitelných značek, vyzývá své zákazníky, aby si přinesli své oblíbené džíny k bezplatné správce. V r. 2017 využilo této možnosti téměř 50,000 zákazníků a dalších 7,500 džínů přijala firma k recyklaci.

Řada značek reaguje na stále častější dotazy zákazníků po původu zboží a použitých materiálů. V zájmu transparentnosti zveřejňují údaje o spotřebě vody, informace o procesu barvení a o koncových úpravách. Investují do vývoje čistších technologií a na svých stránkách se pak mohou „pochlubit“ úsporou vody i energií. Např. Patagonia uvádí, že díky své speciální metodě barvení džínů ušetří 84 % vody a 30 % energie. Firma Leviʹs podrobně mapuje životní cyklus svých džínů a představila hned několik iniciativ, majících za cíl snížit spotřebu energie, vody a chemických látek během výroby. Vyvinula rovněž techniku, šetřící až 96 % vody během koncové úpravy džínů a do r. 2020 by měly všechny její džíny být vyrobeny z udržitelné (získané prostřednictvím Better Cotton Initiative, https://bettercotton.org/about-better-cotton/better-cotton-standard-system /) nebo recyklované bavlny.

Zajímavým a mnohdy opomíjeným aspektem je také cesta, kterou džíny urazí během svého životního cyklu. Zatímco v případě konvenčních značek to může být až několik desítek tisíc kilometrů, jelikož každý úkon v rámci výrobního procesu probíhá v jiné zemi a džíny mohou po krátké době nošení skončit mezi obnošeným šatstvem v některé africké zemi, udržitelné značky se snaží využívat lokálních dodavatelů. Např. Kings of Indigo soustřeďuje naprostou většinu své výroby do Středozemí.

Soustavný tlak zákazníků je hnacím motorem změn a motivací firem k přehodnocení svých výrobních postupů. Zpráva „Jeansworld – Global Report“ z roku 2014 potvrdila, že v otázce udržitelnosti a její důležitosti pro koncové zákazníky jsou mezi zeměmi značné rozdíly. Zpráva zkoumala situaci v 5 zemích (Německo, Itálie, Japonsko, Velká Británie a USA). Zatímco např. němečtí zákazníci jsou velice uvědomělí a věnují pozornost tomu, zda je výrobek ekologický, v dalších zemích je to stále spíše jen příjemný bonus navíc.

japan_denim.jpg

Japonský denim

Úcta k řemeslu a tradici se zrcadlí také v současné popularitě japonského denimu, považovaného za nejkvalitnější na světě. Ačkoli jeho výroba začala až v 60. letech minulého století a své vzory nacházela mezi americkými značkami, jsou to momentálně právě ony, které mají zájem o obohacení svých kolekcí o japonský denim v tzv. selvedge kvalitě (selvedge – ukončení z člunkového stavu, které na rubu vytváří červený proužek).

Jedna z nejznámějších japonských značek je Momotaro Jeans, jejíž džíny jsou dělané ručně na starých člunkových stavech z nejkvalitnější zimbabwské bavlny a pouze v malých sériích.

 

18_h1_blog_denimcare_03.jpg

Péče o denim

Džíny by z povahy svého materiálu i původního účelu měly svému uživateli vydržet, a to zejména pokud o ně bude náležitě pečovat. To především znamená prát je co nejméně. Neupravovaný denim (raw/dry denim), který se postupem času přizpůsobuje nositeli a stává se poddajnějším a měkčím, je doporučeno nosit denně bez praní po dobu 6 měsíců.

Pokud už džíny pereme, měli bychom je prát samostatně, naruby a ve studené vodě. Předem také zapneme všechny zipy. Neždímáme a nikdy nesušíme v sušičce. Vedle samotných džínů, kterým takto prodloužíme život, nám bude vděčná i příroda. Pokud pereme své džíny po každém desátém nošení namísto po každém druhém, snížíme spotřebu vody a energie až o 80 %.

Alternativou praní v pračce je čištění mrazem. V mrazáku se džíny zbaví špíny, zápachu i bakterií. K tomuto trendu se v poslední době hlásí i představitelé velkých značek (Leviʹs, Tommy Hilfiger).

Džíny pokud možno neskládáme, ale pověsíme do skříně a necháme je dýchat.

ultratouch-insulation-denim-installation-distributors.jpg

Druhý život našich džínů

Obnošené džíny jsou vzhledem k pevnosti a odolnosti látky vhodným kandidátem k upcyklaci,

tj. přeměně v nový materiál či produkt lepší kvality. Upcyklace zvyšuje hodnotu původního produktu a prodlužuje tím jeho životní cyklus. I v Čechách tak vznikají kolekce či projekty, jež použitý denim přetvářejí např. na jiné druhy oblečení či batohy. V USA pak funguje např. program, který starým džínům dává nový život v podobě izolačního materiálu používaného ve stavebnictví.

sustainablelifestyleconcept-upcyclingwiththenewdenimproject.jpg

Komentáře

Chcete článek nasdílet?