Poly-co? Přehled textilních materiálů

19. 4. 2021.

Text: Eva Urbanová, čtení na 10 minut

red. pozn.: text z roku 2016, aktualizace 2021

V osvětové sérii bych se ráda podělila o pár tipů jak nakupovat, aby Vám byl odměnou dobře sestavený, krásný a kvalitní šatník a abyste při tom i ušetřili. 1. díl této série se věnoval ceně za jedno nošení a téma jsem zvolila záměrně, na úkor těch závažnějších etických či ekologických, které rozvíjíme v dalších textech. Z vlastní zkušenosti a z četných diskuzí se zákazníky vím, že právě téma přeplněných skříní, prázdné peněženky a frustrace z nákupů rychlé módy je lidem blízké. Jsem zároveň přesvědčena, že změna v tom, jak nakupujeme oblečení, napomáhá při řešení oněch závažnějších otázek. Každý rok se na této planetě spotřebuje 80 miliard kusů oblečení. Topíme se v textilním odpadu, mluvíme o ekologické katastrofě a zničených životech lidí, kteří pro textilní průmysl často doslova otročí. A tak koupím-li si jednu kvalitní košili z transparentního zdroje místo pěti nekvalitních, pak nejen že mám kvalitní košili a ušetřila jsem, ale snížila jsem i spotřebu, ekologický dopad a dala svou volbou obchodníkům a výrobcům signál, na čem mi záleží a co chci. Papež František jednou řekl, že nakupování je morální akt. To se mi líbilo. Věřím tomu. Ne každý se však dokáže či má chuť vcítit do situace barmských žen ukovaných za šicím strojem a svými „lepšími“ nákupy jim pomáhat. Proto na úvod volím praktická témata. 

Naše infografika o ceně za jedno nošení z prvního dílu kdysi prolétla sociálními sítěmi. Dosáhla (pro nás) rekordních čísel a nabídla v komentářích i témata, ke kterým se chci dostat na dalších řádcích. Tím nejčastěji se opakujícím byla asi zkušenost, že dražší oblečení není vždy kvalitní, a tak ochota autora komentáře investovat do dražšího modelu často vedla k jeho zklamání. Jak tedy nakupovat, aby se to nestalo? Cena totiž není vždy tím správným a nikdy jediným indikátorem kvality. V tomto díle se podíváme na první z klíčových věcí, a tou je materiálové složení našeho oblečení

Díváte se při svých nákupech na visačky? Je pro vás podstatné, co na nich najdete? Mělo by. Stejně zvídavým okem, jakým zkoumáte jednotlivé ingredience pokrmů na jídelním lístku, byste měli prověřovat i visačku modelu, který vám v obchodě s módou padl do oka. Ingredience mnohé napoví o chuti, ale i kvalitě a výživové hodnotě jídla, materiálové složení pak dá tušit mnohé o kvalitě a užitné i estetické hodnotě oblečení. Textilní materiály spadají do tří skupin: přírodní, polosyntetické a syntetické.

nila8299.jpg

Přírodní materiály

Přírodní materiály jsou buď rostlinného, nebo živočišného původu. Mezi ty rostlinné patří bavlna, len, konopí a třeba také raffia (vlákno palmy, které najdete v kloboucích či košících). Stejně jako jídlo můžou být i přírodní materiály produkovány v biokvalitě (organic), ale i s hojnou přísadou pesticidů a hnojiv. Otázka způsobu pěstování je nejpalčivější u nejrozšířenějšího přírodního materiálu, u „bílého zlata“ čili bavlny. Z vícero důvodů jsem zastánkyně toho, že konvenční bavlna do našich šatníků nepatří a měli bychom ji nahradit lnem, konopím, lyocellem (ekologický polosyntetický materiál, o kterém se ještě zmíním) nebo biobavlnou. Proč? I když jde o přírodní vlákno, je bavlna materiálem, který devastuje životní prostředí zdaleka nejvíc. K růstu vyžaduje mnoho pesticidů a hnojiv, jejichž molekuly zůstávají na oblečení a jsou příčinou mnoha kožních problémů. Většina bavlny je pěstována z geneticky modifikovaných semen. GMO nás často zajímá v jídle a jeho dopad u bavlny je úplně stejný. Dalším zásadním důvodem, proč dát bavlně sbohem, je její extrémní náročnost na vodu. K vyprodukování jednoho bavlněného trička je zapotřebí neskutečných 2650 litrů vody, což je ekvivalent čtyřiceti sprchování. Ano, nepřestávejte vypínat vodu během čištění zubů, ale pamatujte, že snížení spotřeby bavlněných vláken na minimum by mělo dopad mnohem silnější. Chceme-li si tedy bavlnu dopřát, saháme po kvalitě. Pokud nám k tomu záleží i na životním prostředí a zdraví naší pokožky, volíme jedině bavlnu v biokvalitě (organic cotton).

post2tricko.jpg.jpeg

Rozdíl se nevyhnutelně projeví na ceně. Pokus jste zrovna nekápli na upřímnou slevu kvalitního zboží, nízká cena signalizuje jediné – špatnou kvalitu. Kvalitní bavlna je na omak jemná a příjemná, většinou má také vyšší gramáž a delší vlas. V praxi se gramáž na visačkách neobjevuje, je tedy potřeba tříbit svůj odhad na základě zkušeností. Dobrým studijním materiálem můžou být vaše trička z dětství, kdy se na bavlněné látce zdaleka tolik nešetřilo. Indikátorem vyšší kvality bývají i bavlněné žerzeje, které jsou oboustranné (double jersey). Obraťte tedy tričko naruby a zkoumejte, jestli vypadá struktura látky z obou stran stejně. Pokud ano, máte napůl vyhráno. Samozřejmě to neplatí ve všech případech – i jednolícní/jednostranný žerzej může být kvalitní. Nad tričkem, které je skoro průhledné, ale vůbec nemá cenu přemýšlet. Dalším indikátorem je tvarová stálost. Tričko by mělo držet tvar a nemělo by se kroutit. Ani zavěšené na ramínku, během zkoušení v kabince, nošení a ani po jeho vyprání. Pokud se model zkroutí, reklamujte ho. Posunuté švy jsou důkazem nekvalitního zpracování. Stát se to samozřejmě může a každý čestný obchodník vám takovou reklamaci uzná. Značka, která si naši útratu zaslouží, otevřeně informuje o původu bavlny. V ideálním případě má bavlna certifikát GOTS (Global Organic Textile Standard). U značek, které biobavlnu používají a certifikát nemají, záleží na vaší důvěře v konkrétní značku a informace, které o způsobu výroby předkládá. Pozor také na produkty s označením „sustainable“, u nichž je biobavlna jen menšinovou (například pouze 5%) příměsí konvenční bavlny. Tuto taktiku rády využívají nadnárodní řetězce fast fashion v rámci takzvaného greenwashingu (volně přeloženo jako „zelený marketing“ či „falešná dobrologie“). Jak je tomu doopravdy, většinou zjistíte – máte-li lupu – na visačce.

Krásnými materiály, které doslova voní přírodou, jsou len a konopí. V surové podobě můžou působit tvrdě a nepoddajně, a proto je často najdeme ve směsích – nejčastěji s bavlnou nebo polosyntetickými materiály (viz níže). Už dávno ale neplatí, že nosit lněné či konopné oblečení znamená chodit v béžovém jutovém pytli. Vzhledem ke stále sofistikovanějším technologiím už dnes lněné a konopné látky pořídíme jak v „klasickém” hutném provedení, tak v neskutečně jemných plátnech. Oba materiály mají báječné vlastnosti – jsou prodyšné, absorbují vlhkost a mají antibakteriální vlastnosti. V létě nás nechají krásně dýchat a ochladí, v zimě naopak zahřejí. Jak len, tak konopí postupným nošením měknou a získávají osobitou patinu. Moc dobře jim dělá větrání, díky kterému se nemusí tak často prát. Jakožto přírodní materiály se mají tendence mačkat, čemuž můžeme do určité míry zabránit jemným vytvarováním ještě mokrého prádla a vyvěšením na ramínko, případně napařením. Zatímco 100% lněné kousky jsou dnes naprosto běžné, konopí najdeme častěji ve směsích s dalšími materiály (například v úpletech, denimu, ponožkách či jako plátno na teniskách nebo batozích). Oba materiály jsou velmi trvanlivé a v přírodě zcela rozložitelné. Dalším podobným materiálem je ramie, což je materiál vyrobený z tropické rostliny z čeledi kopřivovitých. A věřím, že rostlinek, se kterými se budeme učit pracovat, může dále přibývat.

Mezi přírodní materiály živočišného původu patří vlna, hedvábí, kašmír či alpaka. I u nich je podstatné, jak ohleduplně zvířecí farmy zacházejí se zvířaty a půdou. Opět tedy existuje biovlna, která bude mít GOTS certifikát, etická vlna, což je garance výrobce týkající se humánního zacházení s ovečkami či divoké hedvábí („peace silk“), při jehož výrobě se bourec morušový nehází zaživa do vroucí vody, ale zpracovávají se pouze přirozeně opuštěné kokony. Co se vlny, kašmíru a alpaky týče, zájemce o jejich dopad na zvířata a životní prostředí odkazuji na kapitolu „Vše, co potřebujete vědět o svém (příštím) vlněném svetru”, ve které se mimo jiné dočtete, proč je alpaka mnohem lepší volbou než kašmír. V tuto chvíli se ale věnujeme výběru kvalitního oblečení a z tohoto hlediska s kvalitní vlnou a hedvábím jednoduše nemůžeme sáhnout vedle.

Vlna je materiál přirozeně samočistící a pachuodolný a na rozdíl od jejích syntetických náhražek (například akryl, více dále) ji budete mnohem méně prát. Za méně praní hlasujeme všeobecně. Důležitým krokem v péči o vlnu je také větrání. Vlněný kostým nebo oblíbený svetr po nošení pověste na okno a místo rychlého návratu zpátky do skříně jim dopřejte čerstvý vzduch a pořádný „nádech”. Když dojde na praní, pamatujte na jemnou, ruční péči a vždy studenou vodu. Bez ždímání a mačkání a se sušením vždy naležato. Místo klasického mýdla, které ve vlně obsažený lanolin vysuší, používejte prostředky určené přímo na ni. Nikdy nepoužívejte aviváž (žena v reklamě se tulí ke svetru z akrylu!), případné žmolky opatrně odstraňte speciálním strojkem či v horším případě opatrně odstřihněte, ale nikdy nevyčesávejte či netrhejte. Jen byste tím narušili celkovou strukturu látky včetně „zdravých” vláken.

Z plstěné úpravy vlny je možné pořídit i oblečení téměř nepromokavé. Ideální je například pro děti, protože optimálně hřeje, dýchá a přitom nepropouští vodu. Máte-li pocit, že vás svetr z vlny kouše, je dobré si ho na sobě nechat alespoň 10 minut. Získá tak vaši tělesnou teplotu a lépe se posuzuje, zda doopravdy “kouše”. Oblíbenou alternativou je pak vlna v kombinaci s biobavlnou či konopím. Takové směsi do běžné zimy bohatě postačí a „kousat“ vás nebudou.

Dalším přírodním materiálem živočišného původu je hedvábí. Poznáte ho podle charakteristického lesku a mělo by, stejně jako vlna, vonět přírodou. Pereme ho převážně ručně, ve studené vodě a velmi, velmi jemně. Nikdy neždímáme, vodu z něj jen opatrně vymačkáváme, abychom nenarušili jemná vlákna. Oproti jeho syntetickým náhražkám (viskóza, polyester – viz dále) ho nemusíme tak často prát. Hedvábí má vynikající termoregulační schopnosti (v létě chladí, v zimě hřeje), modely z něj tak můžeme s obměnami nosit celý rok. Pro mě osobně je to materiál číslo jedna při výběru šatů. Ty díky němu nádherně splývají, nemačkají se a krásně dýchají.

Vlněné a hedvábné kousky v dobré kvalitě jsou nejen výhodnou investicí, ale i skvělým základem šatníku. Nadčasový vlněný kostým v jednom či dvou provedeních, nádherný kabát, vesta, dva až tři svetry, jedny hedvábné malé černé a jedny letní pestrobarevné šaty by vám v něm chybět neměly a zároveň vydají za spoustu napodobenin těchto „klasik“ z umělých materiálů. Právě při těchto nákupech byste měli mít po ruce zkušený prodejní personál nebo kamarádku. Bije-li vaše srdce pro životní prostředí, rozhodně doporučuji i recyklovanou vlnu nebo svetry, které jsou přepletené ze starých svetrů.

1484314651-sabahar-vstills-3.jpg

Polosyntetické materiály

Pojďme se podívat dál, na materiály polosyntetické. Jde o materiály přírodního původu, které je ale pro získání vláken k výrobě oblečení nejprve nutné upravit. Do této skupiny patří viskóza, modal, rayon (neboli umělé hedvábí), bambusová viskóza a lyocell (známý jako Tencel). Do udržitelných šatníků spíše nepatří viskóza, modal ani rayon, které se vyrábí ze dřeva. Za účelem výroby textilních vláken je každoročně pokáceno obrovské množství stromů, což samo o sobě představuje velký problém. Tím dalším jsou pak chemikálie, které jsou k přeměně tvrdého dřeva na jemnou viskózu potřeba a které škodí jak vodě, tak ovzduší. Díky přírodnímu původu jsou sice viskózy na nošení příjemnější než umělá vlákna, více se ale mačkají a na rozdíl od hedvábí a bavlny časem slábnou, nevydrží mnoho praní a mají tendence se během něj srážet. Obecně tedy viskózy nejsou ani dobrou investicí.

Výjimkou je viskóze podobný lyocell prodávaný pod registrovanou značkou Tencel. Oproti klasické viskóze má vylepšené vlastnosti a vyšší trvanlivost. Zdrojem dřeva pro jeho výrobu je především eukalyptus, který rychle roste, není třeba ho zavlažovat, hnojit ani ošetřovat proti škůdcům. Navíc roste i v okrajových místech, která nejsou vhodná pro zemědělství, a jeho produkce tedy nesoupeří s produkcí potravin. Zpracování Tencelu probíhá v uzavřeném oběhu – prakticky všechna chemie je zachycována a znovu využita. Nedochází tedy k jejímu úniku a znečišťování životního prostředí. I proto je Tencel aktuálně hvězdou udržitelné módy. Jeho kvalita se samozřejmě promítá do ceny a aby vám kousek z Tencelu dlouho vydržel, je potřeba o něj dobře pečovat. Perte ho šetrně, pozor na přeplňování bubnu pračky a ždímání, které by vlákno polámalo. Stejně jako u hedvábí a vlny i zde platí, že na zničení modelu stačí jedno nešetrné vyprání. Oblíbené a krásné jsou i jeho kombinace, například se lnem.

Ekologické viskózy se neustále vyvíjejí a nepochybně představují budoucnost. V poslední době často zaznamenáváme Triacetát, což je inovativní, udržitelně vyráběná tkanina z vysoce kvalitní, regenerované celulózy. Je na omak podobná hedvábí, ale méně pevná, vhodná třeba na kalhoty a formálnější šaty. U kalhot se může používat ve směsi s umělým vláknem (30 %). Oblečení je pak nezničitelné a kalhoty si drží tvar (puky). 

Oříškem je bambusové vlákno. To je oblíbené pro svou jemnost a – oproti viskóze/rayonu – i velkou udržitelnost. Během svého rychlého růstu bambus nepotřebuje tolik vody ani chemické pesticidy či hnojiva. Pokud jde o udržitelnost samotného výrobního procesu, je však většina bambusu zpracovávána stejně jako viskóza, tedy chemicky. Oproti lyocellu (Tencelu) je to tedy kompromis, na každý pád ale lepší volba než umělá vlákna nebo klasická viskóza a konvenční bavlna. Bambusová viskóza má antibakteriální účinky a i pro svou jemnost ji často najdeme ve volnočasovém či sportovním oblečení. Dalším typem bambusového vlákna je takzvaný bambusový len. Ten se nevyrábí chemicky, ale mechanicky, a je tedy udržitelným materiálem. Na trhu se bohužel objevuje stále jen sporadicky.

post_textilnivlakna_color.png

Syntetické materiály

Polyester, nylon nebo náhražka vlny akryl jsou materiály, které se nevyskytují v přírodě, ale vyrábí se v továrnách z ropy. Až na výjimky (oblečení do extrémních klimatických podmínek) nejsou tyto materiály dobrou volbou ani z pohledu ekologie, udržitelnosti ani trvanlivosti. Jako první se podívejme na dopady syntetických materiálů na životní prostředí.

Vlákna používaná pro výrobu oblečení jsou výsledkem průmyslového výrobního procesu, během kterého je ropa těžena ze země a mechanicky transformována do vláken. Výsledná vlákna, ač jemná až hedvábná, jsou tedy ve skutečnosti plasty. Například polyester se vyrábí ze stejného materiálu jako plastové lahve: polyethylentereftalátu neboli PET, a s využitím fosilních paliv. Při jejich spalování se tvoří oxid uhličitý, skleníkový plyn, který je hlavní příčinou klimatických změn. Problémy nastávají i při praní umělých materiálů. Během něj se do vody – a tím i do našeho potravního řetězce – uvolňují mikroskopické částečky plastu. Ty jsou pak usazeny doslova všude a pro environmentalisty jsou velkou plíživou hrozbou. Jak všichni víme, umělá vlákna se totiž na skládkách nerozloží.

Kvůli tlaku na masovou výrobu a snižování cen se stal polyester (PES) nejpoužívanějším materiálem posledních dvaceti let. Pokud jde o kvalitu a komfort oblečení, zásadně jsme si pohoršili pod diktátem rychlé módy. V šatech a tunikách z polyesteru není nikomu zvlášť příjemně. Oblečení často žmolkuje, zadrhává se, elektrizuje a absorbuje pachy. Zvýšené pocení pak zákazník kompenzuje častým praním, protože umělý materiál prostě nevyvětráte, a jeho životnost tak rychle klesá. Ve srovnání s přírodními materiály může být pro někoho výhodou polyesteru nižší mačkavost. I proto se často objevuje ve směsích, například s vlnou. Polyester na první pohled poznáte podle jeho specifického mýdlového povrchu.

Polyamid/nylon je nejstarší a z této smutné skupiny také nejhorší. Byl vynalezen už ve 30. letech minulého století a jeho československou alternativou byl silon. Při jeho výrobě se uvolňuje oxid dusný, který je dalším zástupcem skupiny takzvaných skleníkových plynů. Každý rok končí na skládce dvě miliardy párů jen jednou nošených nekvalitních punčoch, které se nemají jak rozložit, a plýtvání je v tomto směru vedeno pouze zájmy byznysových hráčů. Naštěstí si můžeme pořídit alternativy z recyklovaného nylonu, Tencelu či z nových hi-tech materiálů vyráběných například z rybářských sítí. Budete-li shánět punčošky v teplejším provedení, sáhněte po těch z bambusového vlákna nebo vlny. Podstatné je nevnímat produkt jako věc na jedno nošení. Kvalitní punčocháče v prémiové kvalitě sice stojí víc, ale – nemá-li váš kocour příliš ostré drápky – investice do nich by se měla vrátit.

Jako náhražka vlny často figuruje akryl. Tento plně syntetický materiál je lehký, rychle schne, nemačká se a nekouše. Na rozdíl od vlny pachy neodpuzuje, ale absorbuje. Je tedy nutné ho častěji prát, čímž se opět dostáváme do začarovaného kolečka žmolkování, ztráty tvaru a elektrizování. Jde o naprosto neekologickou volbu, která podle mého názoru není vhodnou alternativou ani pro vegany nebo ty, kterým vlna není příjemná. Těm bych doporučila svetry z biobavlny či s příměsí konopí nebo bambusu.

Nevýhody syntetických vláken zásadně převyšují jejich výhody. Do vašeho šatníku proto nepatří, bez ohledu na to, zda si ho sestavujete podle kritérií ekologických, racionálně-investičních nebo zkrátka jen proto, aby byl krásný. Asi jediný okamžik, kde bych syntetický materiál zvažovala, je funkční oblečení (plavky, oblečení pro expedice do mrazů). Funkčního oblečení potřebujeme rozhodně méně, než kolik ho vídáme v českých ulicích. Není-li zbytí, hlasuji pro recyklovaný polyester či jiná regenerovaná vlákna. Materiál z námi již vyprodukovaného plastového materiálu se zpracovává v polyesterová vlákna, která se použijí při výrobě nového oblečení, například bund nebo plavek. Tuto cestu už dnes volí stále více udržitelně smýšlející značek a má hned několik výhod. Kromě omezení produkce plastového odpadu se také snižuje spotřeba fosilních paliv, což ve výsledku omezí emise skleníkových plynů. I takto vzniklý materiál ale uvolňuje škodlivé částice během praní a nošení. Kdo má opravdu rád přírodu, ví, že i na kole se dá jezdit i v jiných než elastických plastových trikotech. Sportovní výbavu si přece můžete půjčit od kamarádky nebo pořídit z druhé ruky. V obou případech to bude udržitelnější volba, než brát útokem outdoorové a sportovní obchody.

_mg_4132-3.jpg

Směsi

Před praktickým přehledem na téma „co si koupit z čeho“, mi dovolte poznámku ohledně směsí. Směsi vláken se vyrábí mísením dvou a více různých materiálů dohromady. Například džíny jsou velmi často ze směsi bavlny a elastanu, což jim dodává žádanou pružnost (díky za ni). Menším důvodem k radosti je ale fakt, že směsi vláken nejde recyklovat. Technologie potřebná k jejich zpětnému rozdělení zatím bohužel neexistuje. Vzhledem k enormní produkci a spotřebě oblečení je jeho recyklace důležitá ke snížení potřeby základních surovin. Pokud tedy máte na výběr, volte oblečení z jednoho čistého materiálu.

Jaké materiály si pustit do šatníku?

  • Večerní šaty – hedvábí či divoké hedvábí (vegani: ekologická viskóza/ Tencel)
  • Svetry – vlna, recyklovaná vlna, biobavlna, konopí
  • Šaty/tuniky/halenky/sukně – ekologická viskóza, hedvábí, len, konopí, biobavlna
  • Kalhoty – vlna, len, tkaná biobavlna, ekologická viskóza/ Tencel
  • Trička, mikiny – biobavlna, konopí
  • Spodní prádlo – biobavlna s příměsí elastanu, modal, okrajově bambusová viskóza
  • Džíny – biobavlna (pouze u slim střihů s příměsí elastanu)
  • Punčochy – recyklovaný nylon, Tencel, kašmír, vlna (a jejich směsi)
  • Ponožky – bambusová viskóza, biobavlna a v zimě vlna
  • Plavky, výbava do hor a na lyže – recyklovaný polyester, vlna ve voděodolné úpravě
  • Kabát – vlna/ recyklovaná vlna (vegani: hustě tkaná bavlna, recyklovaný polyester)
  • Klobouk, čepice – vlna či recyklovaná vlna, biobavlna
  • Formální kostým či oblek – vlna, směsi s Tencelem
  • Bunda pro volný čas – voskovaná biobavlna s nepromokavou úpravou

 

Komentáře

Chcete článek nasdílet?