Návštěva u Barbory a Petra

27. 10. 2014
396a0001.jpg

Jak jinak začít neděli, než bezvadnou snídaní. Pozvání na ni jsme přijali od Barbory a Petra Růžičkových, kteří se svou dvouletou Rozárkou bydlí v pražských Dejvicích. Bářinou vášní je interiérový design, který studuje na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Petr je původním povoláním IT specialista. V současnosti se však intenzivně věnuje tomu, aby ostatní naučil pohybu v rámci svého projektu Pohyb je život. Jejich byt se ve fotografiích neobjevuje poprvé. Jeho první verze byla ve výrazné barevnosti, se seversky bílými parketami a magickou tapetou s ptáčky v prostorné hale. Při jeho zařizování se Bára s Petrem drželi původních dispozic bytu a mnohé si udělali sami. Byt zářil barvami a mladistvou radostí. Již před narozením Rozárky měli dilema, zda se ze staré čtvrti nepřestěhovat do moderní novostavby, žít pohodlněji, s výtahem a parkováním. Sentiment k vysokým stropům činžovních bytů a živým ulicím Dejvic nakonec převládl. Cítili, že tohle je byt, do kterého by se Rozárka měla narodit. 

Na úvodní fotografii Bára ukazuje svůj loňský dárek Petrovi k Vánocům. Hrnek na zakázku a Petrovi na míru od značky Artistka. 

3_1_11.ollo.jpg

Jak Rozárka rostla a měnily se i životní potřeby Báry a Petra, rozhodli se přistoupit k zásadní rekonstrukci. Zadání pro architektku Lenku Mikovou nebylo jednoduché. Kuchyň přesunout na druhou stranu bytu a vyčarovat budoucí dětský pokoj. Bára s Petrem se také chtěli posunout od výrazné barevnosti k tlumenějším tónům a vytvořit pozadí pro mnohé krásné artefakty, které s nimi již roky jdou životem a v novém interiéru mají najít své místo. Nejen o této proměně se u snídaně vedl pomalý, křikem dětí přerušovaný, ale velmi zajímavý rozhovor. Jak je důležitý náš životní prostor? A jakým způsobem se rozhodujeme, jak jej zařídit? 

396a9961.jpg
396a9894.jpg
396a9898.jpg
396a9877.jpg
396a9884.jpg

Začali jsme u obrazu, který nedávno společně vybírali. 

Bára: "Vybrat obraz do hlavního prostoru domácnosti je náročné a hodně zodpovědné. Já jsem nejdřív jela na takový předvoj jen s Rozárkou do ateliéru Iry Svobodové a líbil se mi jiný obraz, který se mnou souzněl. Pak jsem ale zjistila, že se jmenuje Tiché šílenství. To mě, přiznám se, trochu odradilo. Bála jsem se jeho energie, že vlastně zešílím taky. Já si vůbec myslím, že umění velmi ovlivňuje nás přítomné a je potřeba k výběru přistupovat uváženě a s respektem. Konzultovala jsem to s kamarádkami, přemítala o tom. Pak jsme jeli společně a tento obraz se tak nějak vyloupl, líbil se mi hlavně barevností a použitým materiálem plátna."

396a0038.jpg
396a0027.jpg

Většinu svého času Bára věnuje Rozárce. Oba s Petrem patří k zastáncům "učení životem" a snaží se Rozárce dopřát spoustu prostoru pro volnou hru. První rok Rozárčina života Petr nepracoval a naplno se věnoval rodině. I díky tomu byla rekonstrukce bytu možná. 

A jak se Báře líbí studium? 

Bára: "Moc. Je to pro mě velká forma relaxu, který jsem dlouho hledala. Když je člověk jen na mateřské, je něco podobného potřeba. Osobně ráda věci aranžuju, vystavuju, pohrávám si s nimi, jsem taková nástěnkářka. Již mám za sebou první větší projektík, kdy jsme společně v týmu navrhovali interiér prodejny orchidejí. Po dlouhé době jsem opět stála před lidmi a měla prezentovat náš návrh. Bylo to náročné, ale hodně mne to posouvá. Fakulta samotná je v krásné a inspirující budově, každý týden se tam těším." 

Postoj Báry a Petra k společnému prostoru skvěle vystihují zavěšené kruhy. Ne každý by měl odvahu dát je do vstupních dveří obývacího pokoje. Ale vypadají tam skvěle a plní funkci.  Kdykoli je možné je vyměnit za houpačku či lano. Snad žádná návštěva neodejde bez ozdravného vyvěšení a pohoupání. Stojí se na ně fronta. 

396a0167.jpg
396a0131.jpg
396a9991.jpg

Zeptali jsme se na kuchyň, která je výrazným prvkem společného prostoru, který vznikl propojením dvou pokojů. 

Bára: "Dobře se mi v ní funguje a dobře se mi v ní vaří. Miluju prostor a ten v téhle kuchyni mám. Hluboká pracovní plocha mi umožňuje začít rychle vařit nebo něco tvořit. Prostě jen odsunu to, co mi překáží. Vaříme oba rádi, plánovali jsme ji dlouho a v detailu. V původním bytě byla kuchyň malá, tmavá a neprakticky umístěná. Změnit její umístění znamenalo zásadní proměnu celého způsobu našeho bydlení a fungování a byla to změna k lepšímu. Hodně jsme řešili pracovní desku, přáli jsme si přírodní materiál. Nakonec jsme si vybrali tenkou žulovou desku s patinovanou úpravou. Je neuvěřitelně praktická."

Jako blogoví amatéři jsme kuchyň zapomněli pořádně vyfotit. Bára nám ale přislíbila pomoc s příspěvkem o dýňové polévce, a tak pod její pokličku snad ještě nahlédneme!

396a0056.jpg
396a0048.jpg

U Petra se náš rozhovor stočil ke zdravému životnímu stylu. Zeptali jsme se, co snídá, a měli tušení, že croissant a latté to asi nebude. Jeho odpověď však byla překvapivě neortodoxní.

Petr: "Většinou snídáme vajíčka, palačinky, ovoce a zeleninu nebo Bára vaří ovesné, krupicové a jáhlové kaše. Někdy ale nejím nic. Když nemám hlad nebo chuť, tak nejím. Je potřeba poslouchat svoje tělo. 

A jaká je Petrova ranní rozcvička?

Petr: "Moje ranní rozcvička je taková, že zvednu Rozárku, přebalím ji, vyčistíme si zuby, učešu, posadím ji na nočník a pak spolu vaříme, ona si přistrčí stoličku a mícháme spolu vajička. 

Jak se vyvíjí Tvůj nový projekt?  

"Velice organicky. Snažím se příliš neplánovat a reagovat na věci tak, jak se dějí. Naučil jsem se dost věcí, ale je to úplně jiná oblast, než na jakou jsem byl zvyklý. Dělá mi radost předávat své zkušenosti dál. Není to jen o tom vydržet ve stojce pět minut, ale o cestě, která k tomu vede. Ta sama je cílem a ani já proto tento projekt nevnímám jako byznys, který se má vyvíjet podle plánu a v dohledné době mě živit. Kdybych to pojal jako práci, tak bych možná musel dělat kompromisy, které dělat nechci. Dělám to proto, že mě to baví, motivuje mě zájem ostatních. Dostávám spoustu e-mailů s tím, jak jsem někomu změnil život, otevřel oči a to mě zkrátka těší."

396a9869.jpg
396a9854.jpg

Nakonec jsme se nemohli nezeptat, zda se Báře a Petrovi po předchozím barevném bytě tak trochu nestýská. 
Bára: “Někdy ano, byl členitější a já mám najednou nějak málo stěn, na kterých bych se mohla realizovat. Chybí mi tapeta s ptáčky od Pip Studia. Spoustu věcí stále máme v krabicích. Ale užívám si nový prostor, najednout to tady dýchá a voní novotou a povedlo se to, co jsme si představovali. Znovu si mohu lámat hlavu, jakou tapetu dám Rozárce do pokojíčku, nebo zda jí s Petrem sami vyrobíme malby na zdi.”

Petr: “Já to vidím tak, že je to byt adolescent. Musí ještě vyzrát, zabydlujeme jej postupně. Pro mě to byl jednoznačně posun správným směrem, jsme zde šťastní."

Snad se Vám na návštěvě líbilo jako nám. Jaké jsou Vaše požadavky na životní prostor? A je pro Vás důležitý? 

Chcete článek nasdílet?