Tři měsíce s tlačítkovým telefonem. Jak to dopadlo?

Myslím, že dobře. Už spolu zůstaneme! Přiznávám, nešlo o experiment, ale o výsledek mnohaměsíční touhy po změně. Přiznávám i to, že si stále občas půjčím manželův iPhone, pomazlím se a vracím. A nakonec i to, jak nesmírně mě štve, že sms zprávy vyťukávám trojnásobek času. Pamatujete? Klik, klik, klik = písmeno, klik, klik, klik. Ve finále však pro mě opuštění chytrého telefonu bylo rychlejší i hladší, než jsem sama čekala. Proto s Vámi chci svou zkušenost sdílet.

Vím, že tato „cesta zpět“ není a nemůže být pro každého. Je privilegium a možná i novodobý luxus mít možnost odpojovat se, nastavovat si komunikaci nově či jinak, než vyžadují aktuální trendy, technologické posuny i společenské normy. Přeskočím proto všechny dobré důvody, proč si svůj život od technologií (alespoň částečně) očistit, diskusí a studií na toto téma je více než dostatek. V mém případě jsem cítila, že tuto změnu zkrátka potřebuji a chci. Hlavním důvodem pro mne byly (a jsou) nároky sociálních sítí. Nejsem člověk, který by v nich byl odchován, sama jsem je začala používat velmi pozdě až se vznikem Nily, tedy po třicítce. Nikdy jsem se proto nenaučila „chodit“ v pocitech, které mohou přinášet. Odříkaného vždy největší krajíc, proto je až vtipné, kolik času a péče jim ve svém zaměstnání věnuji. Ač jsem se jim vždy snažila věnovat kontrolovaně a v pracovní době, můj chytrý telefon se postupem času stal velkým a neodbytným zdrojem častého a špatně kontrolovatelného vyrušování. Nejprve jsem se snažila své nakládání s ním zkáznit. Odebrala jsem si z telefonu pracovní e-mail a aplikace sociálních sítí, nastavila jsem si notifikace při překročení limitu stráveného času, telefon doma dávala na určené místečko a tak dále. Mnohé jsem si zvykla dělat a spravovat pouze ze svého počítače. Pokroky nastaly, možná i velké, ale ve výsledku to nepomohlo až tak zásadně. 

Osobně si myslím, že cítíme-li určité zahlcení a nesvobodu, kterou nám novodobé technologie servírují, problém často není jen v aplikacích a podbízivých algoritmech, ale také v přístrojích samotných. Máme je neustále po ruce, v kapse, v kabelce, na nočním stolku. Saháme po nich často zcela automaticky a nikoli proto, že je potřebujeme, ale zkrátka proto, že jsou připraveny nás kdykoli zabavit, informovat, překvapit... a přitom i obrat o čas, něco si o nás zjistit, něco nám prodat. V tom se stávají nejen naší prodlouženou rukou, ale i omezující berličkou. Mají nám sloužit, ale rychle si nás "ochočí". S myšlenkou zbavit se chytrého telefonu úplně jsem koketovala bezmála dva roky. Ve chvíli, kdy se blížilo mé finální rozhodnutí a já se potřebovala pomyslně „nakopnout“, mi moc pomohla nenápadná, útlá, ale obsahově vysoce kvalitní knížka „Goodbye phone, hello world“. Zhltla jsem ji na jedno posezení a efekt se dostavil rychle. Již za pár dní můj iPhone vlastnil někdo jiný. Obsahuje všechny dobré důvody, proč do toho jít, kterými se zde nemohu do hloubky zabývat. A bylo by to vlastně opisování. 

Dnes jsme s mým „tlačítkem“ spolu přes tři měsíce. Cítím se odlehčenější, mám pocit větší organizace a spořádanosti. Více čtu, více telefonuji, více si osobně povídám. Krapet lépe odděluji pracovní a osobní zónu. Mám řádově více fotografií ve foťáku. Zapomenu-li knížku či časopis, tak se v kavárně zdravě nudím. Dokonce jsem se dala do řeči s cizím člověkem u vedlejšího stolu! Kontaktovala jsem přátele, které jsem z důvodu jejich neviditelnosti na sociálních sítích nechtěně opomíjela. Ve své práci jsem jednoznačně efektivnější a soustředěnější. Ale nechci tvrdit, že to bylo či je snadné. Ke změně jsem přistoupila ve velmi náročný moment svého života a jsem ráda, že se povedla. Na pocity plně odlehčené hlavy si budu muset ještě notnou chvíli počkat. Ale protože cítím, že to absolutně stojí za to, zde je - pro zájemce - pár věcí, na které doporučuji myslet předem a které Vám mohou v hladkém odpojení pomoci. 

Konektivita. Pro reálnou a trvalou změnu potřebujete, aby Váš telefon neměl Internetové brouzdaliště (browser) a tím pádem ani jakékoli na online prostředí navázané aplikace. Ze zkušenosti mnohých (i mé vlastní) vyplývá, že skrýt si či smazat funkce chytrých telefonů zkrátka nestačí. Velmi rychle si k Vaší frustraci najdou cestu zpět. Čím radikálnější ta změna je, tím je snadnější. Váš telefon Vám z pohledu neustálého připojení musí být k ničemu a tím Vás logicky přestane zajímat. To je samo o sobě nesmírně osvobozující, máte se na co těšit a nebojte, o nic nepřijdete... jen čas bude chvílemi pomaleji plynout.

SMS zprávy. Avšak pozor. I pokud zvolíte technologicky pokročilý přístroj, co vydává přírodou inspirované tóny, jako jsem to učinila já, připravte se na to, že většina z nich má klávesnici, jakou si pamatujeme z devadesátek. Vyťukávání zpráv "trojklikem" je těžce překonatelná pruda. Vaše zprávy budou nevyhnutelně úsečnější a často budete volit variantu „nic neťukám, rovnou volám“. Já jsem to nejtrpčeji zakusila před Vánoci, kdy mi ve smutnou chvíli, kterou naše rodina prožívala, začaly chodit desítky dlouhých a pečlivě cizelovaných kondolencí. Vyťukat všechny odpovědi v moment, kdy člověku dochází síly a kdy to „na telefonát není“, byla zkouška ohněm. Proto bych skalním zájemcům o tento životní styl doporučila připlatit si (například po první zkušební fázi Vašeho odpojení) za moderní „detox“ telefon, který sice nemá Internet, ale má mnohé ostatní, co Vám přechod ulehčí, včetně uživatelsky příjemné klávesnice. Varianty již na trhu jsou. Já osobně si k narozeninám myslím na The Light Phone. 

Práce. Digitální minimalismus nemusí znamenat konec Vašeho zaměstnání či podnikání, naopak, v ideálním případě povede k větší efektivitě a hlubšímu soustředění. Já mám v telefonu hotspot, abych se mohla odkudkoli připojit na svůj pracovní počítač. Pokud jej s sebou nemám, práce musí počkat. Nosím s sebou klasický diář, blok a tužku. V případě, že to Váš zaměstnavatel neakceptuje (jinými slovy vyžaduje plnou dostupnost na e-mailu či v rámci chatovacích aplikací), je ke zvážení, zda to tak vlastně má být, či zda jste schopni navrhnout nějakou změnu pravidel. Myslím, že rozhodnutí, zda mít či nemít smart phone, je (a i do budoucna bude vnímáno) jako zcela osobní volba. 

Fotografie a videa. Chcete-li omezit počet fotografií, které s pomocí telefonu tvoříte (například ve prospěch používání běžného fotoaparátu), pak Vám to přechod na tlačítkový telefon beze zbytku umožní. Já jsem o to stála. Znamená to však i to, že fotoaparát budete muset častěji nosit s sebou a fotografie zasílat e-mailem. Prakticky nic nebudete moci spontánně přidat na sociální sítě, leda s sebou máte počítač. A když jsme u tématu, tak třeba u funkcí typu Instagram Stories Vás to v tvorbě zásadně omezí. 

Hudba a Mapy. V hloupém telefonu si mnoho hudby a podcastů neposlechnete, ani Vás nikam navigací nedovede. To mi chybí a nahrazuje se to těžko. Vyžaduje to trochu plánování a více chůze v tichu, či oprášení Vašeho starého iPodu. Případně je to - podobně jako klávesnice zmíněná výše - řešitelné vyšší investicí do sofistikovanějšího "detox" telefonu. 

Vaše okolí. To nejdůležitější nakonec. Na změnu je potřeba alespoň trochu připravit Vaše okolí. Kde Vy získáváte, oni budou občas ztrácet, či spíše budou mít ten pocit. Konec dlouhých zpráv a zaslaných fotografií, odchod z chatovacích skupin. Trochu zmizíte ze světa. Na druhou stranu telefonáty od Vás v situacích, kdy na ně nebyli zvyklí. Občas se Vám zase naopak nedovolají, protože svůj hloupý telefon zapomínáte doma. Zkrátka bude to trochu "retro" a možná si budou říkat, co s Vámi je. To vše by jistě nemělo být na úkor Vašich vztahů, snad právě naopak. V sázce je přece jen a pouze chytrý telefon :-). Proto je dobré ujistit každého, na kom Vám záleží, že pro ně máte opět to hlavní. Vaši zvýšenou, možná i častější a hlavně nerušenou pozornost! 

Děkuji Vám za tu Vaši. A pokud jste dočetli až sem, přeji Vám krásné jaro, plné osobní pohody i digitální rovnováhy.

A máte-li chuť, napište mi, jak jí dosahujete Vy. Můj e-mail je eva@nila.cz. 

Srdečně, E.