Tam, kde vše postavili vlastníma rukama

Nenápadné a na první pohled prosté stavení na kraji vesnice má typický ráz jihočeských usedlostí. Za vraty se ukrývá dvoreček se vzrostlou jabloní, zahrádkou i květinami. V den naší návštěvy lilo jako z konve, stejně jako na svatbě Martiny a Ladislava, mladého páru, který se seznámil při brigádě na hradě Rabí. Jak se od Ládi dozvídáme, velkým modrým očím „jeho Martinky“ zkrátka nešlo odolat.

Martina studovala fotografii a knižní vazbu, Ladislav je elektroinženýr. Oba rádi tvoří a pracují s přírodními materiály, jako je dřevo a kámen. Blízká je jim však i práce s lidmi, Ladislav se již mnoho let podílí na chodu značky Levandulová a jejích nepřehlédnutelných stánků a zajímavých projektů, společně pak vyrábějí z českého skla takzvané „motánky“. Dekorace, které při zavěšení do okna tvoří krásné odlesky a mohou působit jako jisté talismany, objekty pro štěstí či „plašítka na smutek“. 

Rodina Martiny má v tomto rovinatém kraji kořeny, stavení z roku 1880 jim tak v havarijním stavu řízením osudu prakticky „spadlo do klína“. Původně nezamýšleli bydlet zde trvale, osud a nedostupnost vysněné chalupy v Pošumaví je však přiměl k tomu zde zůstat a pracovat s tím, co je. Samotná rekonstrukce trvala několik let, podporou jim byla pevně stmelená rodina Martiny. Její maminka Martina Baloghová je vystudovaná sklářka a po většinu svého života se věnuje lidem s mentálním postižením v soběslavské Rolničce, které učí pracovat se dřevem. Mnohé z jejích osobitých dekorací a hraček dnes zdobí nejeden domov v okolí. Tatínek Martiny Jan, byl všestranně zručný a činorodý člověk, laskavý a všemi milovaný. Spolu s Ladislavem rekonstrukcí domu trávil po několik let převážnou část svého volného času. Oporou a velkou inspirací v časech radostných i těžších jim byli také dlouholetí přátelé Martina a Jan Radvanovi z jihočeských Těchonic, majitelé značky Levandulová. 

Při rekonstrukci stavení rodina respektovala maximum originálních prvků a využila co nejvíce původních materiálů. Zůstala špaletová okna, vrata, klenby nad okny i kamenné zídky. Zvenčí zachovali typický prostý ráz stavby. Při vstupu nás vítá prostorná veranda, kterou přestavěli nově, byť na původním půdorysu. Obíhá ji praktická lavice, a skvěle se zde daří sukulentům i dětem. Na ty totiž čeká nejen piano, ale i vlastnoručně vyrobený pohádkový domeček pro panenky. Citlivě zvolená barevnost verandy z ní činí velmi moderní a prosvětlené místo, které odlehčuje a vyvažuje komorní prostor uvnitř. Srdcem domova je útulná světnice spojující kuchyni, jídelnu a obývací prostor. Dominantou jsou kamínka na dřevo, která vytápějí celý dům. Martina ráda vaří, nepřekvapí proto samostatná spíž, praktická kuchyň i množství ručně vyráběné keramiky, jejíž tvůrce a osudy osobně zná. Obrazy, sošky a fotografie přátel v eklektických aranžích zdobí všechny špalety a police, v oknech jsou zavěšeny motánky, na křesle odpočívají jejich dvě kočky. 

Při pohledu vlevo vidíme koupelnu se samostatně stojící vanou, stěrkovými stěnami a citlivě zvolenými dlaždicemi. Okno z ní vede na malebný dvorek s jabloní a záplavou květin – výhled, co se neomrzí! Úzkými, ručně vyrobenými schůdky vede cesta nahoru do dětského pokoje a ložnice. Vše v domě je zařízeno repasovaným nábytkem z bazarů a cest, evokuje tím styl typický pro francouzský venkov, stejně jako kvalitní dřevěné podlahy.

Nic v tomto magickém místě nemá pravý úhel, nic není obyčejné a vše prošlo pečlivýma lidskýma rukama. Na můj dotaz, zda jsou zde šťastní, odpovídají bez váhání, že ano. Blízkost přírody, pevně stmelená rodina a tvorba, která živí nejen ducha, ale i srdce, je – odnáším si – jejich osvědčeným receptem.