Na návštěvě textilních továren v Portu

20. 3. 2024

Divoké, skalnaté pobřeží a dunící oceán - Portugalsko si mě získalo loni na jaře, během pěšího treku po jeho pobřeží. V uplynulých dvanácti měsících jsem se do země koláčků “pastéis de nata” vydala ještě dvakrát. Naposledy jsem se vrátila před týdnem z Porta, kam jsme vyrazili na pracovní cestu s týmem Nily. 

text: Karolína Břinková
foto: tým Nila

img_9249_vsco.jpg

Porto, druhé největší město Portugalska, je významným obchodním centrem severní části země. Kromě výroby světoznámého portského vína je ono samotné i přilehlé okolí důležitou průmyslovou oblastí se zaměřením mimo jiné na výrobu textilu. Důvod naší cesty je vám tak jistě zřejmý. 

Naše dny začínáme v tradičních pasteláriích, kde do sebe hodíme malé, silné espresso a kousek koláče. Osobně tyto pekárničky zbožňuji. Po zběsilé pantomimě doprovázející objednání si snídaně si užívám sezení nad kávou a pozorování dalších návštěvníků. Není výjimkou tu potkat důchodce začtené do denního tisku nebo dělníky na přestávce. A ačkoli se po návratu do Prahy těším na opravdové cappuccino, ten týden na připáleném kafi s mlékem připomínajícím jarovou pěnu má něco do sebe. 

img_4485.jpg
0aa7d4a9-b8c6-444a-88a0-1d67ab779084_1_102_o.jpeg
img_9192_vsco.jpg

První den v Portu nás čeká půldenní procházka po městě. To protíná řeka Douro, která ústí do nedalekého Atlantického oceánu. Na jejím severním (pravém) břehu leží současné centrum Porta, které vás přivítá svými historickými uličkami zapsanými na seznamu dědictví UNESCO. Renesanční, barokní a neoklasicistní budovy tu zdobí kachličky Azulejos s tisíci různými motivy. Ty mají kromě výtvarného prvku i praktický význam jako trvanlivý povrch zdí, který v horkém klimatu upravuje vnitřní teplotu domu. 

Porto je pulzující město, které nezakonzervovalo své jádro, naopak ho plně rozvíjí. Kromě hlavních turistických atrakcí, kterými jsou most krále Ludvíka I. přes řeku Douro, vlakové nádraží s bohatě zdobenými azulejos, katedrála a náplavka kolem řeky, zde vznikají i moderní stavby. Uniknout by vám neměla centrála Vodafonu s geometrickými okny a plastickými, nepravidelnými stěnami, futuristická koncertní hala Casa da Musica, jejíž přilehlé okolí odpoledné obléhají nadšení skejťáci a růžová art deco vila Casa de Serralves, která sdílí areál nádherného parku společně s oceňovaným muzeem moderního umění. Za návštěvu stojí i areál sociálního bydlení SAAL Bouça od portugalského architekta Álvaro Sizy. Ten jej stavěl v sedmdesátých letech minulého století, v době probíhající bytové krize.

img_9419_vsco.jpg
img_9541_vsco.jpg

Jestli jsem si něco na společném výletě s týmem Nily skutečně užívala, pak to byla možnost navštívit nespočet obchůdku s lokální tvorbou a seznámit se s novými značkami. Velké množství jsme jich objevili na ulici Rua do Rosário a v nedalekých uličkách obklopujících populární rohový bar Aduela. Zodpovědnou módu pak v Portu prodávají obchody LOT a The Feeting Room. 

Dost ale o městě. Cílem naší pracovní cesty bylo zjistit, v jakých podmínkách se v Portugalsku šije oblečení a jak vypadá celý průběh výroby. Během dvou dnů jsme navštívili výrobní procesy patřící do dodavatelského řetězce naší nové kolekce: tkalcovnu, barvírnu, tiskárnu, prádelnu i šicí dílnu. Já sama jsem si původně bláhově myslela, že půjde o jeden velký areál, kde jsou jednotlivé části výroby pěkně pospolu. Chyba lávky! V Portugalsku jsou jednotlivé továrny rozmístěny v okruhu několika desítek kilometrů okolo Porta a vzájemně je dělí i půlhodinová cesta autem (ovšem s nádhernými výhledy na zelenající se kopcovité vnitrozemí). 

5954fe3a-2b46-4980-b697-1f3f7f658134_1_102_o.jpeg
img_4472.jpg

Průvodkyní nám byla Patricia, majitelka “naší” textilní továrny, která bude za výrobu kolekce Nila zodpovědná. Ta samotná má pod sebou pouze tkalcovnu (představte si automatické tkalcovské stavy se stovkami jehliček zhotovujících různé druhy látek i vzorů), zbytek výroby předává do specializovaných továren. 

Naši exkurzi jsme začali v barvírně. Právě tady roboti míchají co nejpřesnější odstín barvy, který si designér přeje. Robotická ruka natahuje z jednotlivých lahví zadané poměry a míchá je společně s dalšími odstíny. Ačkoli by je mohla tvořit pouze ze tří základních barev (žluté, červené a modré), je pro továrnu jednodušší mít předmíchané i další tóny. Než se vše pustí do výroby, vyzkouší se odstín na vzorku látky, který se následně pere a suší. 

Pokračujeme dál, vstupujeme do velké haly plné praček, kde se obarvená metráž pere a suší. Modernizace výroby v posledních letech umožnila výrazné snížení použité vody v této části výrobního procesu až o polovinu, tedy na 50 litrů na 1 kilogram bavlny. Velká část vody se zároveň recykluje a využívá v následných výrobních fázích. Levnější a šetrnější variantou pro producenty může být barvení již hotových produktů, kdy se zamezí plýtvání látkou ve formě tzv. dead stocku (jde o začátek/ konec role metráže, který se zpravidla nevyužívá a vyhazuje). 

d73be285-8d0b-4e69-83f8-643f5b85fc05_1_102_o__kopie_.jpeg

Ještě nahlédneme pod “ruce” laserové tiskárně a už nás čeká zastávka v továrně, která pracuje s umělými vlákny. Vidíme, jak látka projíždí mohutnými válci, které jsou vypodložené skládanými papíry, čímž vzniká plisé nebo mačkaný vzhled. Nejen na této zastávce je vidět, že Portugalsko využívá podpory Evropské Unie při zachování a rozvoje tohoto průmyslu.

Velkým zážitkem pak je místo zpracovávající denim. Ten se barví, pere a suší v obrovských pračkách. Jedna z místností je vyhrazena na práci s laserem, který na džínách svým paprskem vytvoří “sepraný a obnošený” vzhled. Jde o zodpovědnější variantu úprav denimu, v rozvojových zemích se stále využívá stříkání jemného písku na látku, který dělníkům způsobuje různé a často závažné zdravotní komplikace. 

Na závěr navštívíme prostornou a prosvětlenou šicí dílnu, kde asi třicet žen šije plátěné kalhoty a kde budou v posledním kroku vznikat i naše modely. Pak už nás čeká zkoušení vzorků naší první kolekce! Důvodem, proč zamýšlíme naše kolekce, kromě Čech a Slovenska, šít právě zde, je - mimo jiné - právě dostupnost moderních technologií a postupů. Dobrým příkladem je "garment dye". Ta umožňuje to, že se oděv s minimem odpadu ušije z bezbarvé látky a až následně barví do vybraného odstínu. 

img_9275.jpg
img_4435.jpg
img_4442.jpg
img_4470.jpg
img_9309.jpg

Myslím, že všechy z nás zasáhlo, jak komplexní výroba oblečení je. V tom, jak módní průmysl funguje, nejsme (alespoň na teoretické úrovni) žádnými nováčky, ale vidět celý proces na vlastní oči, to vám videa na YouTube nezprostředkují. Cením si možnosti osobně poznat podmínky, ve kterých je v Portugalsku oblečení vyráběno - osobně mě velmi potěšilo, jak uklizené, prostorné a vzdušné tovární haly byly. Zkrátka úplný opak toho, co znám z jihovýchodní Asie. Naši společnou cestu vnímám jako velkou přidanou hodnotu rodící se kolekce Nila, která bude plně odpovídat našim hodnotám. 

Je sobota ráno, kolegové odlétají zpět do Prahy a já se sama vydávám na pobřeží k dunícímu oceánu. Vlny, racky a skaliska bych dokázala pozorovat do nekonečna. Vítr mi rozcuchá vlasy, které nasáknou kapičkami soli a já jsem jednoduše šťastná. Tak brzy na viděnou, mé milé Portugalsko. 

3d0a22e0-2cfc-464e-aeb7-c26a6e3bc03d.jpg
p4141432.jpg
Chcete článek nasdílet?